Marsala Superiore Ambra Secco, Cantine Arini
V úterý jsem vyhrožoval marsalskou smrští, dnes dvě další vína. „Přívlastek“ Superiore může nabývat v různých krajích různých významů. Nejznámější je jeho použití v Bordeaux, kde znamená doslova „o půl procenta alkoholu víc než mají obyčejná vína,“ v Marsale zase znamená, že víno muselo zrát v dřevěném sudu alespoň dva roky (narozdíl od základního Fine, které má předepsaný jen jeden rok). V zásadě mají všechna podobná označení jeden důležitý smysl, utvrzují konzumenta v přesvědčení, že dobře koupil.
I přes poslední prostořekost je mezi základním Fine, popisovaným v úterý, a Superiore velký rozdíl. Superiore má podobnou temně jantarovou barvu, silnou harmonickou a kulatou vůni s nápadnou noblesou. V chuti čisté, s pěknou kyselinou, harmonické, s tóny fíků a kandovaného ovoce, lehounce kořenité. Všechny chutě jsou už spojené a projev je poměrně elegantní, ale stále váhám, jestli neučesanost a kaleidoskopická pestrost základního Fine nebyla vlastně zábavnější. Ten selsky drsný projev Fine měl velkou přitažlivost, Superiore je vyváženější a technicky o třídu výš, ale něco mě nutí to stále srovnávat a těžko se s tím smiřuju.
Marsala Superiore Ambra Dolce, Cantine Arini
Na etiketě stojí kromě názvu Le Terre, společnému pro všechny klasické Marsaly Cantine Arini i jméno Garibaldi. To má zřejmě připomínat, že Garibaldi svoje tažení za sjednocení Itálie zahájil na Sicílii vyloděním v Marsale :-) Vždycky tvrdím, že víno je kulturní nápoj a je nutné ho vychutnávat se znalostí všech spojitostí, tak tohle je připomínka i důkaz – Garibaldi!
Barvou už Dolce připomíná kafe, zakalená hnědá jako slušnej druhák z turka. Vůně víc než Garibaldiho evokuje Billyho Kida, Juru Jánošíka, přepadávače dostavníků nebo zbojníka na útěku. Hned po otevření aspirovala do Muzea Vad, druhý den už se ukáznila, ale podivný a kontroverzní tón ve vůni nacházím stále. Může lahodit otrlým milovníkům naturálních vín, ale taky znejisťovat ctitele klasických vín. Proměňuje se a postupně se noří do zdravějších kávových a kandovaně ovocných aromat, ale dá se vystopovat. V chuti 100 gramů cukru zvyšuje extrakt a harmonizuje celkový projev. Kyselina ještě dorovnává cukr, převládají chutě kávy, kandovaného ovoce a poměrně silné koření spolu s alkoholovou dochutí (18% alkoholu). Podle poznámek ze sicilské degustace bylo Dolce mnohem déle v sudu, než jsou předepsané dva roky, s nápovědou starých poznámek nacházím v chuti i parmazánové tóny. Před rokem ve čtyřicetistupňovém vedru na Sicílii bylo Dolce asi nejzajímavější ze tří klasických Marsal, v listopadových plískanicích v Čechách jsou mi bližší obě suché Marsaly. Ale zatím mám upito jen z vršku lahví, to všechno se ještě může změnit…
Připomínám společnou degustaci všech bedýnkových vín (tři tichá, Grillo, Grecanico a Nero d’Avola) a devíti Marsal v pondělí 21. listopadu v 18:30 v soukromých prostorách na Praze 4, Družná ulice. Příspěvek na víno je 400 Kč, účastníci sicilských bedýnek mají slevu na 300 Kč (díky jejich objednávkám jsem víno přivezl). Seznam všech vín je tady, přihlásit se můžete tady.