Je jen málo věcí, které mě dokáží smířit s podzimem. Jednou z nich jsou houby. Nebo novelizace Vinařského zákona zlobovaná ve prospěch velkých producentů a dovozců vína, které potom můžete lahvovat jako moravské. Houby rád sbírám a rád je jím. Letos to vypadalo na velkou prohru. Kdekdo na Facebooku postuje plné koše hub, jen já nic. Až do středy. Nálezy nic moc, ale dno košíku je pokryté a na dvě smaženice to vyjde. Karta se obrací, začínám žít!

Pondělní degustace U kulečníkového stolu se snad povedla. Ne že bych zrovna já byl tím pravým, to musí dosvědčit účastníci. Po řadě degustací odvedených v prostorech se silnou atmosférou (což většinou znamená stylově oprýskané sklepní místnosti, kde žádné dva stoly nebo židle nejsou stejné) jsem měl k dispozici novou velkou a světlou místnost, které vévodil kulečníkový stůl. Majitel uvažoval i jiné rozmístění, ale mně bylo líto takovou dominantu nevyužít. Tak jsme stůl zakryli deskou a ubrusem a sesedli se kolem něj. Obával jsem se jen vzdálené lokality v hlubinách divokých středočeských lesů a skal kdesi za metrem Kačerov, ale dvojice návštěvníků se hned svěřila, že bydlí jen dvě ulice opodál. Co je pro jednoho jedem, to je pro jiného lékem. (Tím se fakt nevracím k Vinařskému zákonu!)

Jak staří augurové věštili úspěch válek z letu ptáků, tak se dal úspěch degustace předvídat už z otvírání lahví. Hodinu až dvě hodiny před degustací otvírám lahve a kontroluji vůni a chuť, hlavně kvůli korkové vadě. Doma ji nacházím málokdy, před vlastní degustací naopak nadprůměrně často. Tentokrát poprvé ani jeden vzorek. Ukradená fotka (viz dole) návštěvníka ZF ukazuje, že ani Erbesův moselský ryzlink se mezi burgundskými šardonkami neztratil :-)

Pobavila mě shoda se srpnovou degustací na Jiřáku. Na obou ochutnávkách se mi (různí) návštěvníci svěřili, že jsou rádi, že nemluvím o zbytkovém cukru a kyselině, o mineralitě a alkoholu. Ale že vyprávím o regionu, o vinařích a setkáních s nimi. Že jsou usoužení z toho, když jim someliér už podesáté odrecituje analytické hodnoty, ale mívají často dojem, že se nikdy nepotkal s vinařem, který víno vyrobil, nebo snad ani nebyl v zemi, odkud víno pochází (výslovnost místních názvů je mrcha, bacha na to). Budu se toho držet i nadále. Z poměrně bohaté praxe vím, že vinaři i dobří someliéři si analytické hodnoty vymýšlí (jen ti špatní nebo bez fantazie je čtou z papíru), takže na dotaz kyselinu, cukr a alkohol taky sdělím. Vínem se zabývám hlavně proto, že mi umožňuje setkávat se se zajímavými lidmi (včetně zákazníků nebo návštěvníků degustací) a seznamovat se s kulturou a krajinou různých zemí, hledat odlišnosti a ještě častěji podobnosti. Je pravda o víně ve zbytkovém cukru, kyselině, alkoholu, v analytických hodnotách? Nebo je ve vyprávění o víně a vinařích? Nevím, ale raději mám dobré příběhy a vyprávění.

Matt Kramer napsal pro Wine Spectator fejeton o začátečnických chybách. To jsou takové chyby, které budete dělat celý život :-) Pobavil mě druhý bod, Příliš mnoho nepříliš dobrého vína. Tím myslí nákupy, kdy přeceníte kvalitu vína a nakoupíte příliš mnoho lahví. Cestou z hub jsem o tom přemýšlel, protože v posledních letech díky Komunitním bedýnkám nakupuju mnohem víc vína, než sám vypiju. Díky tomu, že v Bedýnkách nabízím víno po šesticích, znám oba póly problému a myslím, že se mu nedá úplně vyhnout. Někdy Příliš mnoho nepříliš dobrého, ale ještě častěji Příliš málo toho nejlepšího. Vždycky se jedno nebo dvě vína vyprodají hned. S opožděnými zájemci pak musím vyjednávat, čím nahradit to, co už je vyprodané. Kam moje současná paměť sahá, jen Orvietská bedýnka se vyprodala najednou, přestože jsem nakoupil různé počty vín. Zbyla jen jediná krabice Campo del Guardiano, od začátku zamýšlená pro mě.

Podobně to dopadlo se zatím poslední bedýnkou z Montagny, na degustaci se vyprodal základní chlastací Pinot Noir 2014. Nelituju, aspoň mám důvod tam jet znova.

Teď bych samozřejmě nejradši jel na Sicílii, kvůli počasí. Současná situace se sicilskou bedýnkou je taková, že jsem vysál bankovní účet. Zaplatil jsem víno Siciliánům a celní depozit celníkům. Teď čekám, odkud přijdou nějaké komplikace, od celníků nebo od Sicilanů? Je to jak mlýnské kameny, ale jsem optimista.

Po návratu z hub jsem večeřel bagetu se šunkou, sýrem, rajčaty a salátem. K tomu alsaský Pinot Noir 2014 a šardonku Montagny Premier Cru Mont Cuchot 2014 od Bertheneta. Připomnělo mi to první cesty do Burgundska a večeře na penzionu. Bagety, šunka, sýry, ovoce a několik otevřených lahví. Vzrušení z objevů, byť ještě jen tušených, a nadšení z objevování. Narazit na Montagny Mont Cuchot ten první večer v Puligny v roce 2005, asi by mi to utrhlo hlavu. Mám teď k dispozici mnohem lepší vína než před deseti lety, ale je to to, co jsem hledal? Přemýšlel jsem v dubnu 2015 v Burgundsku, jestli to nadšení a vzrušení ještě mám. Jestli už nežiju jen z minulosti? Zjistil jsem, že oheň stále hoří, ale už objevuju spíš jednotlivé vinaře ve známých regionech. Objevit něco úplně nového je těžší. Tokaj? Priorat? Steiermark? Máte nějaké tipy?