Dnes o třech víkendových vínech, která mi připomněla oblíbenou adrenalinovou zábavu: nakupování vína. Už kdysi jsem tady psal o tom, že někteří milovníci vína psychicky nezvládají degustace ve vinařství a odnášejí si z nich krabice složené z různých lahví, v nejhorším případě po jednom exempláři. Je to takové začátečnické stadium podobné pubertě, a tvrdím, že umění degustrovat se učíme právě proto, abychom byli schopni si vybrat ze všech vín to jedno jediné, nejlepší, a toho si potom odvézt nejlépe deset kartonů. Cesta k mistrovství je ovšem trnitá a dlážděná omyly. Amatéři se vždycky můžou vymluvit, že tam měli všechno dobrý a tak jsem koupil po dvou lahvích od všeho! Když pan Sklenička vybírá vína do Komunitních bedýnek, někdy to bývá vysoký adrenalin, hlavně když je času málo a situace vyžaduje rychlé rozhodování.
Rozhodnutí přináší úlevu, ale nejistota se vrací, když o dva týdny později přijede kamion a složí mi paletu u dveří. Bez ohledu na zkušenosti se vrhám na některé lahve, otvírám je a zkoumám, jestli jsem se rozhodl správně. Vlastní nejistota působí hůř než dlouhá cesta na náklaďáku, mnohem praktičtější je svolat tři až čtyři kamarády a dát jim víno posoudit. Taková společnost se nikdy neshodne, co jeden zatratí, to druhý vychválí. Tak si potom s úlevou řeknete, že se spolehnete na vlastní štěstí… ono vám stejně nic jiného nezbývá.
Dnes o dvou vínech z orvietského vinařství Palazzone, o kterých jsem se podobně rozhodoval na konci června a teď si ověřoval výsledek. Vignarco je víno, které vinař ani neuvádí na webu nebo v propagačních materiálech, při návštěvě vinařství jsem si všiml lahve a zeptal se na ni. Giovanni mi ji otevřel. V porovnání s ostatními bílými se mi zdála slabší, až jako jednoduché víno záměrně stvořené pro supermarkety. Pro jistotu jsem si jednu lahev koupil, ale otevřel ji až na konci srpna doma. Podle etiket se zdá, že je to skutečně jednodušší verze Orvieto Classico lahvovaná speciálně pro amerického importéra.
Vignarco 2015 Orvieto Classico DOC, Palazzone
Jednoduchá etiketa, šroubovací uzávěr. Směs odrůd Grechetto, Trebbiano Toscano, Verdello a Malvasia. Ve skleničce nazrálá žlutá barva, podle vůně jednoduché, reduktivní ovocné, nesené žlutým ovocem. V chuti pěkná kyselina, středně tělnaté, v ovoci hodně vyzrálé, s typickou kořenitostí, hodně dlouhé. Hned po otevření jsem zalitoval, že jsem víno nevybral – matně si pamatuju, že cena by byla pod dvě stovky, a to se počítá. Po ohřátí ve skleničce se už radost vytrácí. Víno si drží typický orvietský charakter, ale jemnost, lehkost a svěžest odchází. V srpnu na zahradu dobrý, ale Dubini umí lepší vína.
Viognier 2015, Umbria IGT, Palazzone
Odrůda je pro mě až exotická, víno jsem otvíral poprvé v červnu na penzionu večer po degustaci ve vinařství a právě to tehdy rozhodlo, že jsem se rozhodl bedýnku udělat. O Dubiniho kličkování s Viognierem (původně deklaroval výsadbu jako Chardonnay) jsem už psal, nejen na Moravě se vám může stát, že se pod etiketou skrývá úplně jiná odrůda, než je napsaná na etiketě :-) ale mezitím už v Umbrii schválili Viognier a všechno je snad OK.
Zářivá světle žlutá barva, dokonale čirá. Vůně herbální s tóny žlutého ovoce, broskve. V chuti žluté ovoce, kořenitost, dobře sladěná kyselina a žluté ovoce. Kořenitost je výrazná a podobná ostatním vínům Palazzone, jak říká Giovanni Dubini, je to z půdy. Osvěžující nástup chuti, jemné tělo a dlouhá kořenitá dochuť. Alkohol není nápadný, ale přesto 13,5%.
Ještě jedna vzpomínka na červencovou cestu na Moselu. 2015 Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese trocken, Weingut Karl Erbes. Léto se chýlí ke konci a časně na jaře lahvované ryzlinky už dozrávají k pití. Světle žlutá barva, intenzivní ovocná (citrusy) a herbální (bez) vůně, po rozmíchání až mydlinková. V chuti překvapivě zkrocená kyselina, citrusy, kamenitá mineralita, středně plné v těle. Dlouhá dochuť. Původně tenký ryzlink začíná mohutnět, i v chuti se prosazuje bezové aroma a větší plnost. Podzim s ryzlinky ročníku 2015 bude zábavný!