V brněnském hantecu se patnáctky překládaly jako rybíze, když byla řeč o mladých, zákonem sotva povolených holkách, ale já mám na mysli mladá vína. Když jsem tady nedávno psal o dobrých (a špatných) způsobech, nezmínil jsem jednu věc, která s tím souvisí. A to jsou odlišná pravidla pro degustace v různých zemích.  

Ono se to postupně sbližuje, s novými technologiemi se Morava a její pravidla sbližují s okolními zeměmi, ale jako pamětník mám ve vzpominkách procházky sklepem mezi sudy a koštování nehotového vína z každého sudu. Když jsem v roce 2003 začal jezdit za vínem do ciziny, dlouho mě tam nikdo do sklepa nepozval. V Německu, Francii nebo v Itálii se k degustaci předkládají jen hotová, nalahvovaná vína. Když nás vinař pozve do sklepa a dá nám přechutnat vína z tanků nebo sudů, je to projev důvěry a pocta srovnatelná s doktorátem Honoris Causa pro presidentskou návštěvu. Obvykle to bývá spojené s nějakým chytákem: poznáte to nebo ne? (Když vinař zkoušky vynechá, je to jako by vás povýšil na svého bratrance nebo tak nějak :) Prostě to není úplně běžná věc, ale popravdě už beru podobné prohlídky na Moravě úplně stejně, jako svého druhu vyznamenání. Jen jsem ještě víc ve střehu kvůli bezpočtu možných moravských odrůd, ve Francii vás většinou zkouší jen z jednoduchých věcí…

Úplně nejvyšší projev důvěry je, když vám vinař nakonec věnuje neoznačenou (!) lahev vína. Psal jsem o tom několikrát na blogu, pokaždé s krajní pýchou. Když se mi to stalo poprvé v životě v burgundském Gevrey, vinař se ujišťoval, že opravdu vypiju víno tentýž večer na penzionu. Kdyby ho u mě našli celnící, měl by vinař obrovský průšvih, takže věnovat nebo poslat někomu neoznačené vzorky je jako když si Vinnetou a Old Shatterhand řízli kudlou do předloktí, zapadal měsíc a k tomu hrála ta romantická hudba…

Taky proto má 2008 Erdener Treppchen kabinett od Erbesů na etiketě přeškrtnutý ročník a rukou přepsaný na 2015 a pečlivě škrtnuté číslo šarže, je to degustační vzorek. Stefan Erbes jich přivezl několik lahví na čtvrteční degustační večeři a páteční Galadegustaci PWT v Jaltě, poslední lahev jsem si vyžádal pro sebe. Ne že by tisícovka byla malá cena za večeři nebo degustaci, ale už možnost ochutnat něco takového by mi za to stála.

2015 Erdener Treppchen Riesling kabinett
Šroubovací uzávěr atd., ale to asi dnes není podstatné? Pojďme na samotné víno: žádná čirá barva, ale opalizující. Zakalená, víno stočené ze sudu bez filtrace. Světlá citronovka, plná díky zákalu. Jaká bude, až se vyčistí? Ve vůni má víno hodně zralé citrusy a typický vápencovo-křídový kvasnicový zákal :-) tohle miluju, hlavně v chuti bych to mohl pořád a určitě mi to soukromě vyhovuje víc než vyfiltrovaná vína! Nic proti čistotě a jiskře, ale tohle je bohatší, opravdovější. V chuti až opulentní nástup vyzrálých citrusů, pevná kyselina, která drží vyšší zbytkový cukr. Cukr vínu dodává robustní tělo, ale díky vyšší kyselině má ten chlapík i svaly a mrštnost, není tlustej. Nejlepší na konec, citrusovo-minerální závěr. Dlouhej jako Ostřetín, jestli jste přes něj někdy jeli.

Podle plnosti a zralosti vína je to někde na hranici kabinetu a pozdního sběru (Spätlese). Nejspíš se ty kategorie překrývají a posunují, pamětníci taky říkají, že dnešní Spatlese by bylo ještě před třiceti lety jasné Auslese. O tom nejzábavnějším jsem už psal: tomuhle kabinetu dominují ovocné a minerální tóny. Jenže vína z Erdener Treppchen byla vždycky (posledních sedm let) málo tělnatá a výrazně minerální. Jestli bude patnáctkový Erdener Treppchen kabinett takhle ovocný, jaká budou vína ze sousední Ürziger Würzgarten? Velká, doufám :o)

Účastníci Komunitních Bedýnek mohli víno ochutnat na čtvrteční večeři s vinařem a páteční Galadegustaci Prague Wine Trophy, další příležitost bude asi v dubnu, po nalahvování. Dočtete se na Skleničkově blogu.