Podobné mudrování druhých mě vždycky provokuje k posměchu ve stylu dětského Neraď, není ti šedesát, tak se aspoň vynasnažím být stručný. Do šedesáti daleko :-) ale pár vinařství jsem objel a něco jsem zažil, tak zkusím dělat chytrého a radit. Vynechám historku o ovíněném obchodníkovi, který při večeři v italském vinařství chtěl pusinkovat dceru vinaře (tehdy jsem při první příležitosti květnatě poděkoval za večeři, rozloučil se a šel spát) a zaměřím se na největší překážku porozumění při návštěvě vinařství v románských zemích, a to jsou špatné způsoby. Pan Žufánek nedávno psal o podobných věcech z domácího pohledu, tak to snad nebude úplně mimo.   

To nejdůležitější jsem napsal už v prvním roce Skleničkova blogu tady a stručně se to dá shrnout do jedné věty. Jazyk není důležitý, důležité je společenské chování. Některé společenské projevy, které jsou v Čechách běžné, vás ve Francii (a nejspíš i v Itálii) úplně znemožní, například podávání ruky ženám nebo starším lidem. Nevadilo by mi, kdyby se to zase začalo dodržovat i v Čechách. Ve Francii nemusíte ani promluvit, stačí přijít do vinařství a podat někomu ruku nebo dát spropitné :-) a zabouchnete si dveře nafurt. Ale znám podobnou příhodu i z Rakouska.

Jedna vzpomínka z Perugie, květen 2012. Sedím v recepci italského hotelu a snažím se ulovit do notebooku trochu internetu, kolem mě sedí tucet obchodníků s vínem z celé Evropy (od Bulharska až po Švédsko) a baví se o tom, jak nejsnáz vyrazit z vinařů karton vína zadara. Řeč se vede v angličtině a já se krčím do pohovky a dělám, že k nim nepatřím. „Když nedá degustační karton zadarmo, tak nehraju a nemá u mě šanci,“ shodují se Němec a Dán s Bulharem (ale slyšel jsem to už i v Praze) a baví se triky, jak vinaře pumpnout. Ve skutečnosti jsem tam s nimi společně na pozvání italské marketingové firmy, ale tvářím se, že s touhle partou nemám nic společného.

Od toho nedělního rána si dávám při každé návštěvě vinařství až úzkostlivě záležet, abych si nakonec řekl o pár lahví s tím, že si je koupím. Někde mi je věnují zadarmo a někde mi je prodají. Kdysi jsem školil obchodní techniky a tudíž vím, že tahle práce nevyžaduje žádné génie, ale otravují mě lidi, kteří ji chtějí zredukovat na rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou.

Nejsem bez viny, dodnes se stydím za jednu návštěvu vinařství s krabicí vzorků zadarmo (když jste sem jel tisíc kilometrů, tak Vám to přece nebudu účtovat…), o které jsem napsal na blogu oslavný report a už se ani neozval, nepoděkoval. Uvědomil jsem si přitom, že další nákupy vůbec nezáleží na tom, jestli dostanu od vinaře něco zadarmo – už jsem udělal Skleničkovskou bedýnku z vinařství, kde jsem si musel vzorky koupit a odzíval vinaře, který mi vzorky věnoval. Záleží jen na kvalitě vína a na cenách. Samozřejmě mám rád víno zadarmo, ale snaha pumpnout vinaře za každou cenu je mi protivná.

Komu dnes chybí nějaký nudný popis vína nebo vinařství, dočká se příště :-) Jen připomínám, že tento týden objednám Beaujolais ze dvou vynikajích vinařství. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se ještě můžete tady!