Ahoj cestovateli! napsal mi kamarád v prosinci :-) Před rokem jsem tady zálibně komentoval klesající ceny benzínu a předpověď mi vyšla, ceny dál klesaly. Vyjel jsem na cesty za vínem desetkrát (z toho jednou letadlem). Strávil jsem letos cestováním za vínem celkem 45 dní a odřídil odhadem 20 tisíc kilometrů (kdybych připočítal i leteckou Sicílii, možná by to dalo 25.000). A to mám polovinu dní v roce na starosti dvě školní děti a musím všechnu práci stihnout do dvou odpoledne :-)
Ještě před dvěma roky bych nevěřil, že za jeden kalendářní rok stihnu navštívit čtyřikrát Burgundsko, dvakrát Beaujolais, k tomu Toskánsko, Moselu a Alsasko :-) Výsledkem byla spousta zajímavých setkání s vinaři a taky desatero bedýnek – většina bedýnkových vín pochází z letošních cest. Před dvěma nebo třema roky jsem ani nesnil, jak dobrá vína budu mít ve sklepě (potažmo v bedýnkách)! Mohl bych o tom napsat hned dva bilanční články – jeden o cestování a druhý o víně.
Dlouhá léta jsem na blogu žádné bilanční novoroční články nepsal, protože mi to přišlo zbytečně nabubřelé. Až před dvěma roky se to změnilo. Blog mi začaly plnit Komunitní bedýnky a mě začalo bavit vzpomínání. Soukromě mám stále víc vzpomínek spojených s vínem a konkrétní vína mi pokaždé (hlavně v zimě) připomenou radostné zážitky z léta a zajistí virtuální přesun do teplých krajin… Dnes cestovatelské bilancování roku 2015!
Beaujolais, únor. Upletl jsem si na sebe bič, tahle cesta byla pořádná dřina. Jedenáct set kilometrů tam, malinkej hotýlek a čtyři degustace denně v únorovém počasí s řízením auta mně daly zabrat :-) Nebo to byly večerní kontrolní degustace na hotelu, konečně bez vyplivování? Zajímavé bylo, že se všichni navštívení vinaři ušklíbali při zmínce o Beaujolais Nouveau. Podle nich projekt Nouveau dlouhodobě sráží image i ceny místních vín, díky tomu si i my můžeme dovolit špičkové Beaujolais (což je nemyslitelné v jiných regionech, třeba hned v nejbližším Burgundsku). Samozřejmě připomínám, že domácí Svaz Vinařů pokládá kampaň na Svatomartinské za svůj největší oficiální úspěch.
Vybral jsem do Bedýnek dva vinaře z nejužší beaujolaiské špičky (na fotce je Eric Janin). Někteří účastníci to ohodnotili jako vůbec nejlepší bedýnkový výběr a jiní mi soukromě řekli, že Beaujolais je naprostý omyl a nikdy více. Sám se kloním k prvnímu extrému, ještě v žádném vinařském regionu jsem se nedostal tak blízko špičce a tak vysoko v kvalitě vín. Přesto dodám, že intenzivnější diskuse o přivezených vínech mi stále víc chybí. Kdybyste někdo věděl o prostoru, kde by šlo aspoň jednou měsíčně vykonat společnou degustaci vín, sem s ním!
Jednoho vinaře jsem v únoru nezastihl a tak jsem jel v dubnu do Burgundska znova. Spojil jsem Côte-de-Nuits s víkendovými otevřenými sklepy ve Viré-Clessé a s mâconským Salonem, už jsem se tolik nehonil, vrátil se odpočatý a s výběrem vín do dvou bedýnek. Dvě degustace v Maranges mi ukázaly, že se v Burgundsku ještě dají najít vynikající Pinoty za rozumnou cenu, když opustíte velká jména a profláklé apelace. Byla z toho dubnová pinotová bedýnka. Maranges chci pít!
Červen a Sicílie. Splnil jsem si sen díky pozvání z Itálie, sám bych se asi na Sicílii nevypravil. Pinoty Arnalda Spitaleriho z Etny byly skvělé a Marsala z Cantina Arini taky. Oběd v sicilském vinařství Rocca di Fabbri, sestávající asi z patnácti chodů byl největším zážitkem za celý rok. Už před dvěma roky jsem zažil oběd a večeři ve vinařství v italském Marché, ale Sicílie je nejvíc. Oč je střední Itálie bohatší a Sicílie (až očividně) chudší, o to je Sicílie pestřejší a přitažlivější.
Červenec a Mâcon. Pronajal jsem si s dětma na týden chaloupku s velkým pozemkem i bazénem (nemůžu napsat bazénkem, měl na délku 16 metrů). Byli jsme ve vinařství v Beaujolais (je to blízko), v Mâconu, v Montagny i v Burgundsku (víckrát). Vylezli jsme na Roche Solutré a byli jsme v klášterním komplexu v Cluny. Největší úspěch? Sice jsem tam složil první šumivou bedýnku, ale pro mě je nejvíc to, že moje děti chtějí příští prázdniny zase do Mâconu.
Srpen = Alsasko. Čtyři degustace denně v pětatřicetistupňových vedrech byly jako protipól únorového Beaujolais, ale podobná zabíračka, řídil jsem si sám. Trochu se mi vymstil termín, protože nejpozději od prvního září se v Alsasku rozběhl sběr hroznů. Největším dojmem pro mě bylo, že Alsasko je mnohem pestřejší, než jsem si ještě před pár lety myslel. Vedle tradičních výrobců vyrůstá spousta nových a moderních, nabídka vín (a stylů) je pestřejší. A Pinot Noir se stále lepší.
Toskánsko, září. Už několik let jsem Toskánsko vynechával, kvůli nákladům i vzdálenosti. Letos jsem to vymyslel hodně levně a odpočinkově. Potvrdilo se mi, že druhá půle září je pro toskánské dovolené nejlepší. Místo a ubytování nakonec nebyly úplně podle představ, ale návštěvy vinařství byly i přes probíhající sklizeň úspěšné. Z toskánských bedýnek se nejdřív vyprodal nejlevnější Merlot od Marchesi Ginori, ale já jsem byl nejvíc spokojený se Sangiovese z Gracciana. Taky s tím, že mě i po několika letech poznávali a vítali nejen místní vinaři, ale i barista a řezník :-)
V říjnu znova Alsasko. Jel jsem jen na otočku pro víno do husserenského biodynamického vinařství Kuentz-Bas, ale stihl jsem rychlou degustaci i v Ammerschwihru (další biodynamik Jean-Baptiste Adam), Hunawihru a Mittelwihru.
(Přemýšlím o tom, že bych měl přestat používat přívlastky jako biodynamický nebo autentický. Většinou přivážím a piju právě taková vína (autentická, biodynamická nebo organická), ale otravuje mě, když prodávající nedokáže na víně prezentovat nic jiného než BD nebo bio-hospodaření nebo příslušnost k nějakému spolku. Naléhavě mi to připomíná slova jednoho francouzského vinaře při debatě o vínech bez síry a o hnutí Vin Natur: někteří vinaři nemají dobré víno, tak prodávají filosofii. Nechci, aby vína, která přivezu, s tím někdo mohl spojovat. Věřím že víno je univerzální, dobré nebo špatné. Snažím se hledat dobrá vína, že si stále častěji vybírám ve Francii nebo v Itálii biodynamická nebo autentická vína, je jen shoda náhod.)
S Laurentem Scheideckerem jsme ochutnali většinu vín ročníku 2015 ze sudů a tanků a bylo to skvělé a velmi slibné. Vymyslel jsem přitom půlbedýnku z alsaských Pinotů Noir a Rieslingu, ale prozatím mě odrazuje vyšší cena.
Listopad, Mosela. Dvě návštěvy na Mosele vzhledem ke třem rokům spolupráce se Stefanem Erbesem vypadají jako povinnost, ale rodinná večeře u Erbesů se starými Auslese i ochutnávka moštů, burčáků i prokvašených vín ve sklepě byly úžasné zážitky.
V prosinci znova Beaujolais s odbočkama do Maconu, Montagny a Burgundsku. Uvědomil jsem si, že mám v lednu nabitý program a dlouho se nikam nedostanu. Taky mě strašilo, že mi letos některá vína v od Janina, Bertheneta i Boutheneta utekla, v únoru už byla vyprodaná. Beaujolais jsem pro jistotu objednal rovnou (těšte se!), v Burgundsku si chci některá vína v lednu zamluvit, abych o ně nepřišel. V novém roce toho určitě tolik nenajezdím (ledaže by počet účastníků Komunitních bedýnek rychle stoupl na dvojnásobek), ale burgundské šardonky i Pinoty bych chtěl přivézt znova: nová vína byla ještě lepší, než když jsem na jaře 2015 chutnal předchozí ročníky.
Z pouhého výčtu cílů a srovnání s Komunitními bedýnkami je asi jasné, že si vybírám takové regiony, kde se ještě dají nalézt vynikající vína za (poměrně) nízké ceny. Jasný příklad je Beaujolais, z extrémně drahého Burgundska jsem hledal Chardonnay v Montagny a v Mâconu, Pinoty v opomíjených Maranges. Sicílie patří k nejlevnějším evropským regionům, moselské ryzlinky jsou světová první liga ve všem kromě cen. Už před lety jsem podobně projížděl toskánské Montescudaio (Pergolaia 2010 z Caiarossy dostala letos 89 bodů mezi Brunelly a Chianti na Prague Wine Trophy 2015), letos už podruhé Montepulciano a Vino Nobile. Potěšilo mě, když se bedýnka burgundských Pinotů vyprodala za pouhých sedm dní nebo když jsem teď v prosinci vyprodal poslední šumivky. Víno se nedělá na skladování, ale na pití!
Pokud jde o studium vína, mám velkej deficit a doháním ho právě při degustacích s vinaři. Když mi před lety pan Berthenet při první návštěvě řekl, „Montagny, to je jenom Chardonnay, nic jiného tady nepěstujeme,“ tak si to pamatuju už napořád. Podobně výklady Erika Janina o kvašení Beaujolais, Benoita Desvignes o organickém vinaření obecně nad čerstvými patnáctkami z tanku nebo Antoina Boutheneta o Pinotech. Moje poznávání není souvislé a do systematického přístupu podle WSET má daleko, ale zase to je větší zábava :-) a nemůžu si pomoct, někdy to jde víc do hloubky. Doufám, že to baví i virtuální spolucestující v Komunitních bedýnkách.
Děkuju všem bedýnkujícím čtenářům za podporu a do nového roku získejte každý aspoň jednoho dalšího bedýnkáře! Víc bedýnek = víc čtení :-)