Barikovaný Pinot Noir mě bavil už v říjnu v Hiltonu a znova před týdnem v alsaském Colmaru. Laurent Scheidecker ho dělá podle kvality hroznů jen 2-3 sudy, takže 600 až 900 lahví.
Rouge d’Alsace 2013, Scheidecker & Fils
Klasická alsaská ambaláž, tradiční etiketa a minus bod za plastový uzávěr. Ve skleničce výrazná rudočerná barva a expresivní třešňovo-višňová vůně, prozrazující dobrou kyselinu. V chuti zase červené peckovité ovoce, díky kyselině spíš do višní. Opojně ovocné s hladkými taniny, středně plné a spíš lehké (ale 13% alkoholu). Živé, jako obraz rázně namalovaný hrubými tahy štětce a jasnými barvami. Postrádá rafinovanost nedávno popisovaného hunawihrského Pinotu 8 asi jako poctivé selské jídlo nemá michelinskou vytříbenost, ale nikdo to od něj ani nechce. Dobře vybalancovaná kyselina s tělem a taniny, už dobře pitelné, ale s výhledem na zlepšování další 2-3 roky.
Když jsem psal v srpnu o tom, že kvalita alsaských Pinotů jde nahoru, tak tohle je krásný příklad, pro zábavu i poučení :o) Škoda, že čas letí tak rychle, dva alsaské Pinoty by se mohly dokonale hodit na Vánoce…
Colmar – nádherné městečko. Je to tam jak z pohádky. Seděli jsme tam na zahrádce na náměstíčku u říčky, která se táhne centrem a jedli tarte flambee se sýrem Münster a k tomu ryzlink. Úžasné letní vzpomínání :o) Díky.
Já děkuju za vzpomínku! Teď v listopadu jsem tarte flambée nestihl, ale ještě to někdy napravím…
Vláďo, jaký je rozdíl mezi Pinot Noir a Rouge d’Alsace od Scheideckera? Nějak mi to uniklo.
Žádnej, Rouge d’Alsace je obchodní název. Myslím, že jako Pinot Noir AOC prodává nebarikovaný pinot, školený ve velkém sudu (ten byl v loňských srpnových alsaských bedýnkách).