Dnes o dvou ušlechtilých vínech z Nebbiola, Barbaresku a Barolu, o dvou kontroverzních aristokratech ze severní Itálie. Za kontroverznost může hlavně nepřístupnost – nejen finanční. Velká vína z odrůdy Nebbiolo mají pověst, že jsou desítky let nepřístupná, zavřená a nepříjemná. Tenké tělo nahrazují nadbytkem tříslovin a občas i výraznými kyselinami.
Daniele Cernilli nedávno předpovídal, že Barolo by mohlo být „next Icon“ – příští investiční víno, až asijští milionáři zvednou cenu špičkových bordeauxských a burgundských (a toskánských…) vín tak, že budou v Evropě nedostupná. Jamie Goode se naopak vyznal z nekompatibility s Barolem. Možná si ta dvě tvrzení vůbec neodporují.
Barolo je jako Bohyně za oponou, nepřístupné a vzdálené. Dříve se na něj muselo čekat desítky let a vhodné párování s jídlem bylo nezbytné. S moderními vinohradnickými metodami pěstování můžeme očekávat Barola (a Brunella…) pitelná už pár let po lahvování. Do velké míry to platí i o Barbaresku, dalším velkém vínu z odrůdy Nebbiolo. To se vyrábí v jiné (ale blízké) oblasti a v podmínkách má zahrnuto o rok kratší sklepní zrání před uvedením na trh. Kromě odrůdy mají obě vína společný i způsob zpracování ve sklepě, konkrétně delší školení ve velkých dubových sudech. Někteří fanoušci je považují za sourozence, Barolo vidí jako bratra a Barbaresku přisuzují spíš ženské rysy. Barbaresco taky bývá levnější, takže to bývá cenově snadnější volba.
Barbaresco 2010 DOCG, Battaglio
Barbaresco 2010 má 14,5% alkoholu a přichází v tradiční burgundsky stylizované lahvi. Už ve skleničce překvapí světlou granátovou barvou s kávovým tónem a světlým oranžovým okrajem, snadno průhlednou. Vůně je zpočátku uzavřená, s jemnými lesními vůněmi, tabákem, kořením a červeným ovocem, alkohol jí dává parfémové ostří. V chuti je úplně suché, s pěknou kyselinou, elegantním mixem ovoce, středně plné, s ohlazenými tříslovinami. Působí uzavřeně, spíš jako příslib na budoucí časy než jako aktuální ochutnávka. Přesto je to krásně vyrovnané, harmonické víno, a slibuje toho hodně.
Barolo 2009 DOCG, Battaglio
Temnější granátová barva, těžší ovocná vůně s přezrálými tóny. V chuti suché, s dobře zakomponovanou kyselinou, kulaté a rozhodně ne tak uzavřené, jak jsem čekal, když jsem psal úvodní odstavce. Nasládlé třísloviny, za studena hodně schovaný alkohol, nečekaně příjemné pití, i když trochu krátké. Jediná výhrada: některá Barola, která jsem ochutnával dříve, byly aristokratické naparfémované krasavice (krasavci, podle toho, co jsem napsal výš:). Battagliovo Barolo působí jednoduše až rustikálně jednoduše, rozhodně není vyumělkované. Mně se tenhle styl pití líbí, ale kdo si s Barolem spojuje nápadnou rafinovanost, může být zklamaný.
Obě vína se zřejmě rychle vyvíjí, protože moje poznámky z říjnového setkání s Gianlukem Battaglio byly hodně odlišné: Barbaresco jsem si tehdy popsal jako kyselé, taninové, málo příjemné a skoro zklamání, Barolo jako výrazně lepší, ale taky hodně uzavřené víno (dnes zdaleka tak uzavřeně nepůsobí). Kdybych měl mezi nimi volit, vyhrálo by Barolo, je plnější a paradoxně i přístupnější, snáz pitelné.
V aktuální Piemontské bedýnce Barolo ani Barbaresco nejsou, zato jsem tam nominoval dvě jiná vína z odrůdy Nebbiolo, dvě Barbery, Grignolino a Moscato d’Asti. Všechno cenově dostupná vína (1400 Kč za 6 vín), několik čtenářů si doobjednalo i Barolo. Doporučuju nevyhýbat se bedýnkovému Moscato d’Asti, pokud ho neznáte (zjednodušená charakteristika „sladká šumivka“ je zavádějící, je to víno s výrazným charakterem!) a objednávat rychle, chci během úterka přihlášky uzavřít a objednat. Úvodní text je tady, přihlásit se můžete tady.