Nejde o párování vína s oblíbenými činnostmi, ostatně si už dávno neberu víno do vany. Dnes o vínu z vyšší, terroirové řady bergholtzského vinařství Dirler-Cadé, Sylvaner Heisse Wanne 2012. A na začátku odbočím k obecnostem a dopovím jednu myšlenku z předchozího článku, o 98 položkách na ceníku vinařství Dirler-Cadé.

Vinařství není kostelíček, ale podnikání za účelem zisku. K úspěchu mohou vést různé cesty a na každé křižovatce si musíte vybrat. Třeba to, jestli je ta správná cesta sbírat, kvasit, školit a lahvovat každý kousek země separátně nebo naopak smíchat všechno dohromady a jít na trh s jedním nebo dvěma víny. Z pohledu účetního by se to dalo přeložit jako má vinař soutěžit o co nejvyšší ceny nebo má raději snižovat náklady a vydělávat na úsporách? Asi je jasné, že na tyto otázky není jediná univerzální odpověď a že si každý musí odpovědět sám podle svého povahového založení, genetického vybavení, konzumentských zkušeností a politického přesvědčení. Pana Skleničku vedou osobní preference k separátní vinifikaci mnoha malých šarží a vyšším cenám, ale když máte vinařství kousek od moře v San Guido, tak Sassicaia je taky dobrá odpověď. Prostě nic jednoduchého a příklady úspěšných řešení se najdou na obou stranách. Ale zpátky k alsaskému Sylvánu.

Označení Lieu-dit se ve Francii používá pro zdůraznění konkrétní vinice, když vinice sama nenese vyhledávaný přívlastek Premier Cru nebo Grand Cru. Myslím, že Heisse Wanne je speciální případ (někdo by mohl říct, aby to bylo jednoduché, to by to nesmělo být francouzské). Heisse Wanne je sluncem vyhřátý dolík neboli vařící kotlík na Grand Cru vinici Kessler (nepsal jsem si poznámky při degustaci ve vinařství s Jean-Pierre Dirlerem, ale myslím, že Kessler je na pískovci (a vápenci), kde hrozny dobře a brzy dozrávají. Jenže když dojde na alsaský Sylvaner nebo Pinoty, je vám Grand Cru málo platné. Jako Grand Cru se smí označovat jen vína ze čtyř alsaských „ušlechtilých“ odrůd a Sylvaner mezi ně nepatří. Takže na etiketu Grand Cru nepropašujete, přes to vlak nejede – musíte to označit jinak (například Horký ďolík) a zvědavým zákazníkům napovědět, že je to z vinice Grand Cru… ale že to tak nesmíte označit, protože je to „jen“ Sylvaner. Už jsem se setkal s alsaským Pinotem Noir z Grand Cru a myslím, že po podobných vínech je velká žízeň. Vína s přívlastkem Grand Cru se obecně prodávají za nejvyšší ceny, a fanoušci si většinou domyslí, že když vinař tvrdošíjně pěstuje na Grand Cru vinici Sylván nebo Pinot, tak mu to musí stát za to.

Sylvaner Lieu-dit Heisse Wanne 2012, Dirler-Cadé

Jiskrná světle žlutá barva, na nose zároveň travnatost a ovocná vyzrálost, protiklady. Jemně a vzdáleně máta, bazalka, snad i kmín (s Magnum lahví a nemuset ráno vstávat, to bych si asi vsugeroval ještě spoustu dalších vůní). V chuti (pomůžu si srovnáním se dvěma Sylvány ze včerejška) trochu chybí kyselina, na Sylván je jí prostě málo. Kdybych to měl popisovat redukcionisticky, tedy po jednotlivých položkách à la WSET systematický přístup, tak už skoro můžu končit. V těle lehké až středně plné, suché (4 gramy zbytkového cukru), trochu nasládlé alkoholem (13,5%)… celkový dojem ale je lahoda a jemnost. Nevím, jak bych obstál při bodování na soutěži, ale doma se točím kolem devadesáti bodů. Ani ten kořenitý odrůdový závěr tam není, ale já si ho klidně domyslím, je to dlouhé a lákavé a víno zvítězilo nad odrůdou. Uměřenost, jemnost, elegance, to všechno tam je.