Našel jsem je ve staré ročence Revue du Vin de France. Před rokem jsem Katzenthalem bloudil marně a neorientoval jsem se, kdo je kdo. Letos jsem radši věnoval několik dní pročítání ročenek a hledání na webu a bylo to znát, kvalita degustovaných vín podstatně stoupla :o)   

Katzenthal leží přibližně uprostřed alsaského regionu, prakticky na úrovni Colmaru. Domaine Jean-Marc Bernhard tam sídlí v jednom ze dvou nejstarších domů (ostatní padly za oběť frontě a bojům o Rýn na konci druhé světové války) a má historii datovanou až do roku 1802. Vinařství vede Jean-Markův syn Frédéric, ale devět hektarů vinic složili společně s manželkou Anne-Caroline. Mluvil jsem s oběma, prohlídkou vinařství mě provázel Frédéric a degustaci jsme měli s Anne-Caroline, protože krátce do toho přišla kontrola Ecocertu. Frédéric se nezdál být z kontroly moc nadšený, protože letošní úroda byla urychlená horkým počasím a on čekal, že za pár dní už začnou sklízet hrozny.

Průměrná roční produkce je kolem 75.000 lahví, většina se dělá ve velkých starých dubových sudech, některé odrůdy a malonákladová vína o proměnlivém objemu v malých nerezových tancích (alsaská vinařství mají pro tyto případy většinou nerezová dvojčata – tanky o objemech např. 700 + 500 litrů nebo 600 + 400 litrů).

1. Sylvaner 2014 Vignoble de Katzenthal. Úplně suché, ohodnocené jedničkou na devítibodové stupnici suchý – sladký na zadní etiketě. Světlá citronová barva a středně silná travnatě kořenitá odrůdová vůně. V chuti suché, lehké až středně plné se žlutým ovocem, příjemné. Ve vinařství jsem si napsal do poznámek málo trávy a dost žlutého ovoce, doma jsem to potom měl naopak, víc do odrůdových charakteristik. Poměr sylvánské kořenitosti a travnatosti na jedné straně a ovocnosti na druhé straně se plynule mění s teplotou a okysličením, je to příjemné a zábavné pití. V chuti čisté, slušně intenzivní a dlouhé, harmonické i v tom, že je to jasný Sylvaner a zároveň zřetelné Alsasko. Po předchozí degustaci v Kuentz-Bas další výrazný a zajímavý Sylvaner. Určitě koupit!

2. Pinot Blanc 2014 Bouquet de Printemps. Etiketa určená pro domácí trh, ne pro export. Směs Pinotu Blanc a Auxerrois. Světlá žlutá barva, květinovo-jablíčková vůně, odrůdová, ale jemná až tenká. V chuti nesené pěknou kyselinou, herbálními tóny a nevyzrálým ovocem (jablka, citrusy), hodně svěží a lehké. Čisté, zábavné, dobře pitelné, nenáročné pití.

3. Crémant d’Alsace Brut Réserve, neročníkový. Tradiční šampaňská metoda, směs vín z posledních dvou ročníků, 40% Chardonnay, 30% Auxerrois a 30% Riesling. Pěkné perlení, dobrá kyselina, ovocné do jablek, nezralých broskví a žlutého ovoce, čisté, osvěžující.

4. Riesling 2014 Vieilles Vignes. Ovocný, jednoduchý a naleželý asi tři čtvrtě roku na kvasničních kalech, víc v poznámkách nemám. Buď mě nezaujal nebo jsme to s Anne-Caroline Bernhard zakecali.

5. Riesling 2013 Grand Cru Wineck Schlossberg. Vinice s žulovým podložím a pro mě zajímavost – leží prakticky uprostřed Katzenthalu, na svazích kopce, na kterém stojí ruina starého hradu ze dvanáctého století (proto ten název, kresbu místního kostela a hradu mají Bernhardové i na etiketách). Tu fotku jsem už tady měl loni, to jsem ještě nevěděl, že jde o alsaské Grand Cru. Těžší minerální vůně, v chuti typicky ryzlinkové s citrusy a vyšší koncentrací, školené ve velkém sudu. Příjemné.

6. Riesling 2014 Grand Cru Schlossberg. Původně žádné strukturované poznámky, jen načmárané superlativy: elegantní, ovocné, kulaté a přístupné, dobře pitelné, super! Na druhý pokus zářivě žlutá barva s kovovým odstínem, na nose přezrálé ovoce (meruňky a broskve, ale hlavní dojem je přezrálost). V chuti výrazný nástup kyseliny a klidné, ohlazené, středně plné až plné tělo. Spíš komplexní a celistvé, než že bych dokázal rozpitvat detaily, můj dojem je malý zbytek cukru (na zadní etiketě suché v pětibodové stupnici), a díky důstojné kyselině a plnému tělu výborný kanidát na delší archivaci (klidně deset let).

7. Pinot Noir 2014 Tradition. Světlá barva, ve vůni přezrálé ovoce až do živočišných tónů. V chuti pěkný Pinot s lehkým ovocitým projevem (třešně), s minimem tříslovin, kvašený bez třapin a školený ve velkém sudu, dobře pitelný.

8. Pinot Noir 2012 Barrique. Barikových sudů mají ve vinařství jen několik, používají starší sudy. Pinot je nefiltrovaný, plnější v chuti, svěží, hladký, ovocný a elegantní, dobrá koupě.

9. Pinot Gris 2014 Cuvée Particulière. Světle žlutá barva, teplejší a plnější citronová. Vůně pinotová, ale podle lehkosti a vyzrálosti ovoce (citron a jablko) bych asi hádal Pinot Blanc. V chuti už je to odrůdově jasnější, přesto má víno docela důraznou kyselinu (na jakou u šedé nejsem moc zvyklý), vyváženou malým zbytkem cukru (na devítibodové alsaské stupnici sladkosti to výrobce označil jako dvojku), svěží a plnější v těle. Dobře vyzrálé ovoce (zase citrony, jablka a obecně žluté ovoce), 13% alkoholu a tu plnost a zralost asi dodává glycerol (na který jsem zapomněl, protože prostě chuťově nevyčnívá). Dlouhé a čisté. Docela senzační víno do gastronomie (ať už si to každý vysvětluje po svém :) a dobré na večerní popíjení ve společnosti. Výborná harmonie, dost kyseliny i ovoce a plnosti.

10. Pinot Gris 2013 Grand Cru Furstentum. Podobně jako u předchozího, ale víc cukru a koncentrace. Koupit :o)

 

11. Pinot Gris 2012 Grand Cru Kaefferkopf. Poznámky chybí, jen si pamatuju medovou chuť s ovocem (broskve). Oproti předchozímu méně kyseliny a víc uhlazenosti.

12. Gewurztraminer 2014 Vieilles Vignes. Typická tramínová vůně s růžemi, v chuti lehké, odrůdově typické, čisté a s kořenitým čili gewurz – závěrem. Typický tramín, zpracovaný v nerezu s delším ležením na kvasničních kalech, snad jen netypicky čistý.

13. Gewurztraminer 2012 Grand Cru Mambourg. Padesátileté vinice a tři čtvrtě roku na kvasničních kalech. Růžová olejovitá vůně, v chuti důrazné, koncentrované, svěží, s exotickým ovocem a růžemi. Velký potenciál k archivaci.

Ještě jsme přechutnali dva pozdní sběry (Vendanges Tardives) a dva výběry z hroznů (Selection de Grains Nobles) z Pinotu Gris a Tramínu, ale moje poznámky byly už hodně stručné. Jen dodám, že Pinot Gris 2005 SGN bylo komplexní botrytické víno s krásnou kyselinou.

Jak už naznačuje úvodní poznámka o Ecocert, vinařství hospodaří ve vinicích organicky a vína mají bio-certifikát. Ve sklepě mi to vycházelo spíš na tradiční postupy se spontánním kvašením a minimálním sířením, obvykle s delším ležením na jemných kvasničních kalech. S ležením na kalech to mám podobně jako se sírou: nemám rád ve víně kvasniční aromata (tedy když kvasnice tvoří chuť), ale mám rád plnost chuťového projevu, kterou vínům  dodá delší kontakt s kvasničními kaly. U Bernhardů k tomu navíc přibývá zářivá čistota vín (bez vyjímek v celém sortimentu) a nepřehnaný, ale přitažlivý ovocný projev.