Když jsem tady ve středu psal o Pinotu Noir z burgundské vesničky Puligny-Montrachet, netušil jsem, že mi život přinese několik překvapení. To první spočívalo v tom, že moje neochvějné přesvědčení, že v Puligny AOC žádný Pinot není, bylo rychle vyvráceno. Ale to ještě nebylo to největší překvapení.
Věta ze Stevensonovy encyklopedie, že nejlepší Chardonnay na světě pochází ze dvou burgundských vesnic Puligny-Montrachet a Chassagne-Montrachet mě v roce 2005 vyhnala poprvé do Burgundska, psal jsem o tom tady. To byl výlet, který mi změnil život, následně jsem tam jel ještě mnohokrát a inspiroval mě i k cestám do Alsaska, Toskánska nebo na Moselu. Přesto jsem se těch deset uplynulých let stále utvrzoval v tom, že Puligny = Chardonnay a vyjímka neexistuje.
Můj středeční text o Pinotu z Puligny byl z té kategorie. Pinot byl z katastru obce Puligny (s dovolením to budu zkracovat, už jsem na Skleničkově blogu několikrát zopakoval, že původní název obce je Puligny a zhruba před sto lety k němu obec připojila název své nejslavnější vinice. Stejně vznikly názvy dalších slavných burgundských obcí jako Aloxe-Corton nebo Morey-Saint-Denis. Až vám nějaký someliér bude tvrdit, že to je dvoj-obec vzniklá sloučením obcí Aloxe a Corton podle vzoru Frýdek-Místek, poraďte mu číst Skleničkův blog!) no zkrátka středeční Pinot byl z katastru obce Puligny, ale z pozemků patřících trpasličí apelaci Blagny. Vinice Blagny leží na pomezí katastrů obcí Puligny a Meursault, Pinoty z Blagny se podle toho lahvují jako Meursault – Blagny nebo jenom Blagny. Největší sranda na tom je, že na vinicích Blagny roste i Chardonnay, to ovšem apelační předpisy Blagny nepovolují. Chardonnay se tedy lahvuje buď jako Meursault nebo jako Puligny. (Být to na Moravě, vsadím se, že by to vzbuzovalo spoustu podezření, jak to s původem těch vín doopravdy je.) Takové je Burgundsko, jednoduché v principu a zašmodrchané v detailech. Kdyby to mělo být jednoduché, nesmělo by to být v Burgundsku!
Při psaní středečního textu o Blagny jsem se rozjařil a umístil zmínku o něm na Facebook. Na fanouškovské skupině věnované Burgundsku jsem to zformuloval jako hádanku. Hádanku nakonec vyluštil dovozce Jiří Hron (přiznal se, že mu s tím pomáhalo sto francouzských přátel na Facebooku:), ale stručný komentář přidal i Petr Sláma (na fotce), head sommeliér z pražského klubu Passage v Celetné, specializovaného právě na Burgundsko. „Puligny Montrachet 1er Cru rouge Clos du Cailleret, Jean Chartron existuje, klidně ho přijďte ochutnat, dávám ochutnavku do placu ročník 2005… všem v diskuzi deci zdarma k ochutnání.“
Bylo by škoda takovou nabídku nevyužít, protože velkorysosti je kolem nás málo a tak je dobré ji podporovat :) Nakonec se ukázalo, že nás diskutovalo jen pět a dva nedorazili, takže nám ve čtvrtek Petr Sláma udělal pěkné odpoledne. Ještě než se pustím do popisu vína, přiznám to druhé a největší překvapení: po necelých třech měsících na Facebooku jsem získal dojem, že to je záležitost odtržená od reálného světa a Petrův průnik z Facebookové diskuse do reality byl jako kouzlo z filmů o Harrym Potterovi. Posezení nad lahví vína se dvěma podobně potrefenými lidmi pro mě bylo po mnoha neplodných diskusích balzám na duši. Děkuju!
Puligny-Montrachet Premier Cru „Clos du Cailleret“ 2005, Jean Chartron
Fakt to existuje, vinice s jediným majitelem a Pinotem Noir uprostřed šardonkového Puligny. Barva je docela plná rubínovka, ve vůni zpočátku opulentně ovocná do třešní, později se přidají květiny a ovocná vyzrálost. Hlavně ve vůni je zřetelná elegance. V chuti ostrá kyselina, v těle jemný ovocný projev, komplexní až do parfémových tónů. Kyselina zpočátku nese aromata lesních plodů (ostružiny), později se objeví vyzrálé až přezrálé třešně a višně, po okysličení i švestky a zemitější, minerální tóny. Mám poznámky i o srpnové půdě nacpané senem, ale to jsem už asi podléhal kouzlu okamžiku s nepravděpodobným Pinotem v létě uprostřed Prahy :-)
Především musím napsat, že tohle víno ještě neztratilo nic ze svěžesti, v projevu bylo výrazně ovocné a pevné, jako by se za deset let možná trochu otevřelo, ale nikam výrazně neposunulo z původního tvaru. 13,5% alkoholu, spíš lehké a jemné, krásně vystavěné a s dalšími nejmíň deseti roky před sebou. Na cenu jsem se raději neptal, podobná kombinace původu, vyjímečnosti, jemnosti a elegance musí být drahá. Ale bylo mi jasné, proč Chartron drží takový Pinot uprostřed extrémně drahou šardonkou proslavené obce. Byla to krása…