Michel Guillard byl jeden z vůbec prvních vinařů, které jsem v Burgundsku navštívil. Bylo to v dubnu 2005 a měl jsem kliku, protože jsem byl ze všeho vyjevený a o Burgundsku věděl jen pár hloupostí vyčtených k knih. Největší klika spočívala v tom, že jsem při náhodných potulkách po Gevrey narazil na vinaře, jehož vína se mi dodnes líbí, a kterého asi ani není možné objevit jinak, než že náhodou zabloudíte k jeho dveřím a zazvoníte. Michel Guillard je totiž kovaný tradicionalista.     

V jeho případě nespořívá tradicionalismus jen ve způsobu práce na vinici a ve sklepě, o tom ostatně mnoho nevím. V roce 2006 nás vzal do sklepa a ukázal, jak co dělá, ale o tom nejlíp mluví jeho vína. Ovocitá, pitelná, bez příliš důrazných taninů, občas s lehkými stájovými aromaty (stáj jsme neměli, ale děda měl višeň hned vedle slepičího dvorku:). myslím, že už před deseti lety pan Guillard maceroval odstopkované hrozny, aspoň podle mých degustačních poznámek. Stále si pamatuju, jak se vysmál mým (pražskými informacemi pomýleným) dotazům na archivaci jeho vín: Víno se nedělá kvůli archivaci, ale na pití! Guillardův tradicionalismus jde ještě dál: nemá webovou stránku, na otázku po e-mailové adrese jen s úsměvem zavrtí hlavou, prý vůbec nemá počítač. Zpočátku jsem si s ním faxoval, dnes mu telefonuju. Většinou mi telefon zvedne :o) Předpokládám, že s tímhle přístupem vína moc neexportuje a prodává jen stálému okruhu zákazníků. Malý vinař se vším všudy… ale je dobré vědět, že kromě vín pro snoby a světa velkých (=drahých) domén, kam se musíte objednávat dlouho předem a s nejistým výsledkem, existuje i staré Burgundsko s úplně jinou povahou. Jenže kdybych v Burgundsku nezačínal v roce 2005 jako vyplašený turista, asi bych tuhle tvář taky neznal.

Na webu se dočtete, že Michel Guillard společně se sestrou Odette mají necelých 5 hektarů vinic a zajímavou historii. Vinařství založila jejich babička Jeanne Lyonnet, narozená roku 1882, která pracovala v Gevrey jako služka. Provdala se roku 1909, ale manžela Augusta hned na začátku války odvedli do armády. Tvrdě pracovala a šetřila peníze, aby mohla v roce 1913 koupit první vinice. Když se Auguste, přezdívaný Henry IV, vrátil z války, pracoval pro několik velkých vinařství v Gevrey. V roce 1937 si koupili první kousek Premier Cru vinice, Les Corbeaux. V roce 1958 podnik převzala jejich dcera a její manžel André Guillard. Aby se uživili, oba museli mít vedle vinařství ještě druhé zaměstnání. Michel a jeho sestra Odette převzali podnik v roce 1979. I při zběžném povědomí o současných cenách burgundských vinic to zní jako pohádka pro malé děti: chudá služka si střádá franky a kupuje vinice v Gevrey-Chambertinu!

Bourgogne Rouge 2013, Guillard

Vybledlá fotka z dubnové degustace na hotelu v Nuits. Ještě mladé víno, patnáct dní po lahvování. Temná rubínová barva, svádivá ovocná vůně (višně) s lehoučkým náznakem selských vůní (honězí bujón-tón v závěru :o). V chuti obligátně suché a guillardovsky chambertinské, višně a čokoláda! To je samozřejmě zjednodušení, měl bych víc napsat o mladosti vína a výhledech do budoucna, o jednoduchosti (základní regionální apelace čili vinice v Gevrey-Chambertin na rovině u silnice RN 74), ale víno se nápadně podobá vyšším Village přívlastkům, jako se dcery podobají krásné matce. Mladé, ještě neohlazené, drsné, nefiltrované (!), lehké, ale výrazně ovocné s čokoládovým tónem v závěru. V začátku je typická zrnitost mladých vín, ale je tam i důležitá koncentrace. Koupit a vypít za rok!

Gevrey-Chambertin 2013 Vieilles Vignes Reniard, Guillard

Stejný úvod, patnáct dní po lahvování. Temnější rubínovka, důrazná a trochu tajemná ovocná vůně s barikovou naleželostí (zřejmě novější sudy). V chuti povinně suché, ovocité, s náznakem budoucí elegance a jemnosti. Hlubší a jemnější než základní Bourgogne RG, ale zatím jen o odstín a základní Bourgogne je důraznější. Koncentrace je na straně Reniardu, cena nadržuje základní burgundě. Reniard je pití pro zkušené Burgunďany.

Šest burgundských Pinotů v Komunitní bedýnce – čtěte tady!