Pracně jsem se učil na degustacích vyplivovat, nepolykat, a teď abych se odnaučoval :o) Šel jsem na tradiční a skoro pravidelnou IWSP degustaci hlavně kvůli několika lidem, které jsem chtěl vidět. Potkal jsem jich mnohem víc a vyplivovací návyky se v závěru zdály být překážkou.    

První člověk na mém seznamu byl Laurent Scheidecker z Mittelwihru, pamětníky odkazuju na loňské alsaské bedýnky. V úterý přivezl nový ročník 2014 a pár ukázek starých vín. Sylvaner se mi zdál plnější a podstatnější než bylo loňské vydání, ale základní řada prostě byla OK. Bavil mě Muscat 2012 Grand Cru Froehn, který jsme měli v loňských bedýnkách. Rozvinutou vůní a zvolna se scelující chutí – loni byl v chuti ještě rozhádaný, ale slibný a letos se sliby začínají plnit. Hodně zajímavý byl Riesling 2013 GC Mandelberg s lehkou parfémovou vůní, ovocnou a minerální chutí, které dává pevnost silná kyselina z vápencobvého podloží. V aktuálním ceníku je výrazné zvýšení, ale možná se s vinařem potkám ještě jednou za týden a něco domluvíme. Bohužel letmé pohledy do ceníků (nejen tady, ale i u ostatních vinařů) nejsou povzbudivé.

Z rakouských vinařství se mi zdálo nejlíp vyprofilované Zantho a Umathum. Z bílých mě nejvíc bavil Veltliner a Muskat  od Zantho, vzorně čistá a lehká minerální vína, a Frankovka s Pinotem Noir od Umathum.

Dopředu byla hojně avizovaná účast slovinských vinařů. Prošel jsem degustaci jen dvou z nich. Na fotce je ten zajímavější ze dvou, Tomaž Križaj a Vipava 1894. Už jsem tady dvakrát psal o okouzlení vipavskou Burjou (a možná ji budete moct ochutnat v červnu v Praze), ale Vipava 1894 nabídla vína dobře udělaná, ale spíš mainstreamová.

Silný výsadek italských vinařství nebylo možné přechutnat podrobně, ale táhlo mě to do Lazia. Na fotce Danilo Notarnicola z vinařství Cantine San Marco. 40 hektarů asi není v Laziu až tak moc, jejich Frascati bylo zajímavé ovocné pití, CRIO 10 bylo Frascati 2014 macerované před lisováním deset hodin na slupkách, už dospěle aromatické, žádná zkratka pro nedospělé konzumenty :o) Zaujalo „De Notari“ 2013 Casanese IGT z místní odrůdy. Barva světlá rubínovka, nos podobný Zweiglu, naleželý a projevem do peckovin, chuť plná až dosladka (dotazem potvrzeno 4-6 gramů zbytkového cukru), kulaté a měkké, příjemné a konvenující našim zweiglovským chutím.

Gabriele Scaglione. Piemontských vinařů bylo víc , Gabriele zaujal napřed etiketami na lahvích a šálou, potom i víny. Taky jejich názvy, ale stručně: Langhe Rosso 2008, směs Barbery a Nebbiola, byla šťavnatá i tělnatá, nazrálá, s pěkným čokoládovým závěrem. Ostatní vína měla dost práce tenhle první vzorek trumfnout, ale musím zmínit aspoň pěknou Barberu d’Alba 2010.

Dobrou noc, ráno vyrážím do světa a ještě nemám sbaleno.