O únorové degustaci s vinařkou Emmanuellou jsem už psal tady. Organické vinařství Louis et Claude Desvignes a ostrá specializace na Morgon, jedno z deseti Cru Beaujolais. V únorových bedýnkách byla jejich La Voûte Saint Vincent, ale přivezl jsem i skromné množství Javennières a Impénitents. To jsou separátně zpracované hrozny z menších vinic, o Javennières se říká, že je to nejlepší vinice na Morgonu, a Impénitents jdou ještě o úroveň níž, malá parcela (sedmnáct arů) z Javernières a stoleté keře (vysazené roku 1914). Pokud mě paměť a chuť neklame, tak žádné sudy, Emmanuelle všechno školí jen v betonových tancích. Jen 4000 číslovaných lahví, tahle má číslo 299.   

Degustaci předchází rituální a otravné strhávání vosku, korek je zalepený černým tuhým voskem, který jde blbě sundat a hrozí znečištěním obsahu. Rád bych se nějakého someliéra z dobré restaurace zeptal, jak na vosk, ale předem se bojím, co by mi řekl :o)

 Les Impénitents 2013, Louis Claude Desvignes

Barva karmínová, temnná a hluboká. Vůně i chuť: pepř! Jasný signál o dokonalém snoubení s biftekem, takhle jasný pepř si ve víně dávno nepamatuju. Vůně fialková, klidná, v chuti úplně suché, s prachově jemnými taniny (kvasí celé neodstopkované hrozny), koncentrované. Chybí obvyklá ostrá kyselina, typická ovocitost Gamay a karbonické macerace je mírně potlačená ve prospěch strohého, hutného a komplexního projevu. Naslepo bych možná tipoval Cabernet Franc. V závěru chuti se prosadí kávové tóny a zelenější taniny ze stonků. Především podle nich bych doporučil šťastným majitelům vína delší archivaci (aspoň 4 roky). Zatím je trochu zavřené, ale potenciál velkého vína se nedá přehlédnout.

Druhý den je víno nejmíň o třídu lepší, vyrovnanější a ohlazenější. Všechny chutě jsou lépe spojené, kabernetový pepř je stále výrazný, ale zakomponovaný do hutného těla. Velké víno a má před sebou ještě spoustu roků.