Cestování s otravnými hodinami za volantem má tu výhodu, že si při něm člověk může promyslet spoustu věcí. Napřed mě vždycky napadne, co jsem v poslední době zvoral a před čím je lepší odjet někam daleko… ale s tím nevystačím ani do Brna, natož když mám před sebou tisíc jarních kilometrů jako dneska :-) Za chvíli mě napadne nějaké téma, o kterém jsem už psal a nedotáhl to do konce. Například terroir, mineralita nebo autentičnost.    

Dokážete tahle tři témata definovat? Jestli jo, tak zkuste pro začátek poctivě vyplnit Cuketkův dotazník tady. A jestli ne, nezdá se vám, že moderní vinařství (nebo aspoň uvažování o něm) je založené na několika pojmech, které nejsou definované? Kdybych nemusel řídit a dokázal se soustředit jako Stephen Hawking, vymyslel bych definice ještě před Rozvadovem :-) Jenže co bych potom dělal cestou zpátky? Možná bych napsal nějaký vzorec pro přepočet hodnocení vína a jeho ceny!

Spousta začátečníků, ne-li všichni, by byla spokojená, kdyby byl nějaký matematický vzorec vyjadřující vztah mezi bodovým hodnocením (například na soutěži OIV s pěti MW a dalšími pěti AIWS v porotě) a cenou vína. Třeba takhle :o)

Jedna věc, která tolik popuzuje začátečníky na bodování, je fakt, že sebelepší bodování nesouvisí s cenou. Je to jako ztráta panictví nebo ještě víc ztráta iluzí, když se smíříte s tím, že ty dvě věci spolu nesouvisí.

Bylo by efektní tady skončit, nerozmělňovat to dalšíma poznámkama a nechat průchod diskusi, ale některá témata můžu napsat rovnou. Může se stát, že se v porotě sejdou vyznavači nabušených mohutných vín a vy jste náhodou obdivovatel(ka) jemných, elegantních (a drahých) Burgund. Může se to samozřejmě přihodit i naopak (i alkoholické barikové kabernety umí být drahé), ale dá se najít spousta sofistikovanějších příkladů. Třeba máte rád(a) oxidativní Sauvignony, ale v porotě se sejde víc lidí, kteří vyznávají nerezové novozélandské Sauvignony. Může být, že jste byl(a) v Chianti a zalíbilo se vám, že tam přes všechno vedro a popraskanou zemi zakazují vinice zalévat, a říkáte si, že byste ty samé peníze nevydali za vína vypěstovaná na zavlažované poušti. Možná si myslííte, že moravský barikovaný Pinot Blanc ze studeného ročníku po jablečnomléčné fermentaci by neměl mít zbytkový cukr a že proto za něj tři stovky nedáte, i když bude olepený medailema jako maršál Žukov.

Jak se nám do vína projektují vlastní zkušenosti a představy, vybíráme si vína každý podle něčeho jiného. Někdy se ani dva nedokáží shodnout na tom, v čem vlastně kvalita vína spočívá.

Jen malá nápověda pro kamarády, kteří by se jinak ptali, kam to jedu. Pro pravidelné čtenáře doplním, že na dálnici od Waldorfu dolů bylo 28 stupňů a v Nuits je krásný letní večer s nízkým teplým sluncem, sen fotografů :-) Jediná věc, která mě doma ani nenapadla: sandály! Ještě jsem stihnul z dálnice zavolat panu Guillardovi a koupit u něj krabici vzorků ze starých vinic v Chambertinu. Od vinic tiše hraje loutna a není důvod truchlit dál…