Děkuju všem účastníkům za odpovědi na nedávnou anketu ke Komunitním Bedýnkám. Zjišťoval jsem, zda jste věrní nebo přelétaví. Jasně, že jsem slovem přelétavý vůbec nemyslel promiskuitu: věrný nebo promiskuitní? by fakt vypadalo blbě a ovlivnilo výsledky… dnes jen trochu statistiky.
Ptal jsem se na třech příkladech, jestli jste se zúčastnili některých bedýnek a poté na to, jestli byste si konkrétní bedýnky zopakovali. Nadpoloviční většina respondentů si o sobě myslí, že jsou věrní. Nápadná je tendence k sebehodnocení a vyrovnání se se společensky žádoucí vlastností (věrnost), hlavně když převažuje sled odpovědí ANO-NE, tedy zúčastnil jsem se / nechci znova (nejvíc takových odpovědí nasbíralo Scheideckerovo Alsasko). Zrovna tak je zajímavé hodnocení přelétavý a odpovědi NE/ANO (nejvíc takových odpovědí nasbíralo Scheideckerovo Alsasko, to aby si statistik koupil věšteckou kouli nebo pytlík marijánky:)
O tom, co si vrány myslí o albínech, bílé ovce o černých a náš kulturní okruh o vzdálených cizích barbarech nejlíp vypovídají odpovědi nezúčastnil jsem se / a nechci znova. Kdo nasbíral nejvíc odpovědí NE / NE už jistě uhodnete sami, ale já to Portugalsko stejně chci udělat znova! Už kvůli tomu, že Portugalsko mělo stejné skore odpovědí ANO/ANO jako NE/NE – kdo jednou ochutnal, ten zábrany ztratil :o)
Překvapil mě výrazný zájem respondentů o rakouskou biodynamickou bedýnku s nejvyšším poměrem ANO/ANO (zúčastnil se / chce znova), nízkým ANO/NE a slušným NE/ANO. To může být způsobené vyšší anketní a společenskou aktivitou biodynamických aktivistů, ale pro mě to byl od začátku problém toho, jestli prezentovat loňskou únorovou bedýnku jako rakouskou nebo jako biodynamickou (nebo ještě nějak jinak). Někteří vinaři (nevím jestli napsat rakouští nebo biodynamičtí) umí bez rozpaků vystřihnout i pěkné komerční víno (a tím nemyslím jen mladý Grüner Veltliner, taková barikovaná Frankovka z Burgenlandu je prý dneska v některých kruzích v Londýně taky super vyhledávaná značka). Na loňskou rakouskou (biodynamickou) bedýnku bylo překvapivě málo přihlášek, ale podle vlastní obliby i podle statistiky ankety bych ji měl zopakovat: když je víno zároveň autentické, biodynamické a komerční, co víc bysme mohli chtít? Jak jsem už jednou napsal o jiném víně: kdyby Frankovka z Burgenlandu měla křídla, nebylo by ptáka nad ní!
Možná jsem zapomněl položit jednu důležitou otázku. Teď v Beaujolais jsem si uvědomil, že z Bedýnek někdy dělám trochu exkluzivní projekt. Když jsem měl na výběr mezi standardní a špičkovou kvalitou, vybral jsem bez ohledu na cenu to nejlepší. Vycházel jsem z toho, že Beaujolais se už nemusí opakovat a proto chci přivézt to nejlepší, i když bych možná získal víc přihlášek s jiným výběrem, standardnějším a očekávanějším. Berete Komunitní bedýnky jako speciální příležitost objevovat a zkoušet nová vína nebo je to pro vás zdroj běžného pití? Vyhovuje vám zaměření na vyšší kvalitu nebo byste dali přednost nižší ceně? Zrovna tohle bych rád věděl, až přijde čas na Alsasko!
Děkuju všem účastníkům ankety za odpovědi, poslední exempláře pravých a autentických božoléských bedýnek najdete tady a samozřejmě uvítám vaše komentáře.
Vína z bedýnek jsou u mě většinou pro lepší příležitost, nechávám si je na chvíle zkoumání nových vín a objevování. Za sebe se přimlouvám, abys občas udělal i „chlastací“ bedýnky, jelikož takhle bedýnky někdy vynechávám z důvodu, že vín na lepší příležitost je víc než je příležitostí a naopak mi občas ve sklepě chybí víno jen tak k obědu. Samozřejmě si pak nestěžuju, lepší víno se k jídlu páruje taky dobře :)
Mám to trošku odlišně než Ondra K., myslím, že vín k běžnému pití se dá i u nás sehnat spousty, od Vašich bedýnek si spíše slibuji jak rozšíření vinných rozhledů, tak určitou kvalitu (již ale v tomto případě zaručujete vy, jakož to vinný nadšenec, který by do bedýnkového výběru nedal víno o kterém by si nemyslel, že určitou kvalitu), ale za niž si hold člověk musí připlatit. Ale i tak je Vaše nastavená cenová hladina rozumná ( v poměru cen vín ve vinotékách nebo internetových obchodech), takže vína lze využívat i jako zdroj běžného pití.
Snad to není v rozporu, vždycky jsem rád, když najdu slušné a levné víno. Pořád se snažím mít ve sklepě pár krabic moselských kabinetů, nakoupil jsem „nad plán“ snad patnáct krabic portugalského základního Titularu Tinto (dnes jsem posílal do světa poslední krabici), byly cenově velmi dostupné české bedýnky a slepé bedýnky, byl laciný a výborný Sylván a Muskateller od Geila, kvůli levným Barberám jsem dvakrát dovezl piemontského Battagliu. Těch levných vín vždycky kupuju víc a kdo si napíše, ten je dostane, i poté, co jsem bedýnky poslal do světa.