Hádanka za pět set: proč mají i levná portugalská vína tak dobré korky? :o) Vinařství Palato do Côa leží v horní části údolí Douro v extrémně suchém podnebí (alespoň podle jejich vlastních materiálů). Zajímavé je, že enolog Carlos Magalhães dělá ve vinařství Caminhos Cruzados melancholická a zasmušilá vína, ale vína jeho vlastního podniku Palato do Côa jsou extrovertní, veselá, výrazně ovocná. Jsou to dva různé vinařské regiony (CC jsou v Dão) a v Portugalsku jsem nikdy nebyl, soudím jen podle výběru vín, která jsem přivezl pod záminkou Komunitních bedýnek, ale celkový projev obou vinařství se zřetelně liší. Společnou mají uměřenost, snahu o vyváženost bez přehnané extrakce, bez robustnosti a bez snahy ohromit mohutností.     

Palato Tinto 2011, Douro DOC, Palato do Côa

Společné mají i odrůdy, Palato Tinto je směs tří odrůd z portugalské klasiky: Touriga Nacional, Touriga Franca a Tinta Roriz. Zrovna z Tourigy Nacional jsem už dřív pil vína nabušená tříslovinami, která každého konzumenta prověřila, jestli je celej chlap – dnešní červené je vhodné i pro ty, kdo místo žvýkačky nežvýkají kusy pneumatik a nesvačí hřebíky (vlastně jsem chtěl jen napsat, že jsou už dobře pitelná :o) Barva je pěkná temně rudá, ve vůni vyzrálé červené ovoce a fialky, poznávací znamení Tourigy Nacional. V chuti jemná kyselina, plné s vyzrálým červeným ovocem a jen lehkým závojíčkem tříslovin (starší, použité sudy).  Nekomplikované a dobře pitelné, ale ne úplně triviální. Je to čistá práce s důrazem na kvalitní hrozny a jejich zpracování tak, aby z nich vyniklo to nejlepší. Červené na Vánoce? Pro mě Palato Tinto :o)

Palato Reserva 2011, Douro DOC, Palato do Côa

Odrůdově Touriga Nacional a Touriga Franca, 50/50. Temně rudá barva, intenzivní vůně čerstvého vyzrálého ovoce, skořice a koření, po provzdušnění jde až do kůže a střelného prachu. V chuti hlubší než Palato Tinto, hřejivé kořením i alkoholem (14,5%), nabroušené novým barikovým sudem (barik vystupuje ještě trochu ostře), v závěru vystupuje mineralita a koření. Podle katalogových dat je to (skoro) stejné víno, jako předchozí Palato Tinto, jen podtržené barikem. V chuti je ovšem hlubší a komplexnější, koncentrovanější a vyzrálejší, takže hádám spíš na pozdější sběr ze starých vinic a výběr nejlepších hroznů. I přes chválu předchozího vína je Palato Reserva ještě o stupeň výš. Je to hlubší víno a těžší pití, 14,5% alkoholu je znát. Naštěstí i tady platí, co jsem napsal o Palato Tinto: vinař dal důraz na harmonii a ne na robustnost, upřednostnil brzkou pitelnost před možností udělat velké víno s vyšším obsahem tříslovin.

Na závěr jsem původně napsal postesknutí, že by Reserva nemusela stát dvakrát tolik, co Tinto… ale když jsem přešel zpátky k základnímu Tinto, postesknutí jsem vymazal :o) Dávejte pozor a z těch dvou otvírejte Tinto vždycky jako první!

Poznámka pro bedýnkáře: všechny bedýnky by už měly být v Uložence nebo na Poště, pokud o nich nemáte zprávu, ozvěte se!