Už před dvěma roky jsem k Alsaským bedýnkám číslo 10 pro několik zvědavých zájemců přivezl i čtyři hunawihrské crémanty čili sekty, ten pinotový (čili Blanc de Noirs) z nich byl nejjemnější. Dnešní Calixte je poslední trofej ze srpnové návštěvy Alsaska.
Alsaské Crémanty jsou většinou neročníkové, prostě se prodávají do vyprodání a pak se automaticky nahradí novým ročníkem, bez povšimnutí. Letošní várka sektů v hunawihrském družstvu ale vzorně odrážela (očekávané) vlastnosti předchozího ročníku a výrazně se lišila od vydání v roce 2012, přinejmenším zbytkovým cukrem. Další věc, na kterou si milovník sektů v Alsasku musí dávat pozor, je autentičnost :o)
S autenticitou sektů je to povážlivé – zdaleka ne tak povážlivé jako s autentičností moravských vín, ale přece jen: kdo se zajímá o technologii výroby vína, ten ví, že sekt je zvláštní disciplina s vysokými nároky na čas a prostor. Druhotné kvašení probíhá už v lahvích a ty musejí být uloženy hrdlem dolů ve zvláštních stojanech. Malým výrobcům se to nevyplatí (a v Alsasku prodávají Crémant snad všichni, i ti nejmenší). V praxi to dělají podobně jako u nás, kde většinou vinařství připraví základní tiché víno a odveze ho do specializovaného sektového vinařství, po několika měsících nebo po roce dostanou zpátky nalahvovaný sekt. Malí výrobci v Alsasku to mají trochu jednodušší, odvezou do velkého vinařství rovnou hrozny nebo mošt a dostanou hotový sekt. A teď to zkrátím a zjednoduším – dostanou sekt, ale ne z vlastních hroznů. Za takový „autentický“ sekt na míru z vlastních hroznů by si nejspíš museli připlatit, protože v základní nabídce výrobce sektů je sice několik úrovní kvality, ale všechny bez garance původu z dovezených hroznů. To by vyžadovalo příplatek, proto jsou ostatně dobré domácí sekty stejně drahé nebo dražší, než ty alsaské. Alsaský Crémant vyrábí některé z větších vinařství se specializací na sekty, ale etikety si už lepí každý prodejce sám. Možná to není dobré zveřejňovat, když sami dovážíte alsaská vína, ale na druhou stranu, kdo jiný by to měl napsat, než nezávislý wineblogger :o)
Hunawihrské družstvo je velký podnik a předpokládám, že si sekty vyrábí sami (neptal jsem se na to, ani během dvouhodinové procházky po Rosackeru s jejich enologem na to řeč nepřišla). Z jejich čtyř sektů Calixte (nazvaných po středověkém papeži původem z Alsaska) je Blanc de Noirs stále nejjemnější, tak jako v roce 2012. Má bohaté, ale spíš kratší perlení, a jiskrnou, nápadně plnou žlutou barvu s teplým načervenalým odstínem. Ve vůni je po hroznech a jablíčkách, v chuti je suché s trvalým drobným perlením, odbouranou kyselinou, jemným projevem s hrozny a jablíčkem. Slušně plné a drží si formu dlouho po otevření. Vlastně mám v sektu radši výraznější kyselinu, ale kultivovaností a jemností mě Blanc de Noirs zase dostává. U mě 87 bodů /100, líbí.
Myslel jsem si,že sekty jsou na minimálně 8 měsíců uloženy ve sklepích a do stojanů se dávají až na setřásání kalů? Nebo je to v Alsasku jinak?