Dnes to bude výrazně samožerský příspěvek, pro odlehčení dávám i úvodní fotku s italským symbolem Sophií Loren. Degustace Terre di Toscana pořádá společnost L’Acquabuona, letos byl už sedmnáctý ročník. Asi deset let mi chodí pozvánky, ale až letos všechno klaplo a mohl jsem se zúčastnit. 133 toskánských vinařství, samá první liga, dva dny v přímořském hotelovém resortu ve Viareggiu (konkrétně v Lido di Camaiore).
Degustace byly v neděli a v pondělí na konci chladného a deštivého týdne, ale v pondělí se vyčasilo. Největším problémem byla životospráva a výběr vinařství, na 133 degustačních zastávek bych potřeboval týden.
První ráno na snídani v hotelu jsem udělal školáckou chybu, vyrazil jsem pro druhé kafe přesně v deset a našel kávovar zavřený. Kdo pozdě chodí… poučil jsem se a v jedenáct stál u stolku Tenuty San Guido mezi prvními!
Tolik o tom, jak moc reprezentativní byla sestava vystavovatelů. Hned od San Guido jsem vyrazil k Panizzi. U stolu stál enolog Walter Sovran a měl i čerstvě nalahvovanou zelenou Vernaccii 2024, Santa Margheritu 2023 a Riservu 21. Samozřejmě jsem byl nejvíc zvědavý na základní Vernaccii 2024. Aktuálně je lepší, než byla 2023 na konci března, má víc svěžesti a ovoce. Dá se pít už teď, ale jsem zvědavý, jestli předvede podobnou transformaci na konci června jako loňská Vernaccia.
Na fotce je Francesco Galgani, Cappella Sant’Andrea ze San Gimignano. Tradičně lahvují pozdě, novou Vernaccii 2024 ještě neměl, ale Rialto 2022 má skvělé. Jelikož dovážím Vernaccii od Panizzi, oběhl jsem pro srovnání všechny další vinaře ze SanGi (konkrétně Teruzzi, Cesani a Il Colombaio di Santa Chiara) a ročník 2024 u nich vypadal pěkně, měl svěžest i přiměřenou, lehce nadprůměrnou plnost.
Terenzuola. Vinařství z ligurského pobřeží, dělá vynikající Vermentino v denominaci Colli di Luni.
Caiarossa. Pamětníci si vzpomenou, že to bylo jedno z prvních italských vinařství, které jsem kdy dovezl, a první velký objev. Francouzský enolog Dominique Génot dělal základní Sangiovese pod názvem Pergolaia jako lehké, snadno pitelné víno a tehdy (cca 2010) jsem nedokázal rozluštit, že to je postavené na krátké maceraci. Někdy kolem roku 2015/6 Génot odešel a nový enolog postavil Pergolaiu jako tradiční, těžké, taninové Brunello. Obrat o 180 stupňů. Američani to milovali, já jsem od toho utekl asi jako když mi v šestnácti první slečna řekla, že radši budeme jen přáteli. Teď se Pergolaia vrací k původní podobě. Samozřejmě ne úplně, nikdy se nevrátí pohádka mládí, je plnější než bývala v roce 2010, ale taky tenčí než americký ročník 2016, živější, za mě lepší.
Castello del Terriccio. Po Caiarosse další vinařství z regionu, ke kterému se nikdo nehlásí :-) Caiarossa i Terriccio aspirují na místo v první lize, ale leží (asi) na území denominace Montescudaio. Několikrát jsem tady kolem roku 2010 psal, že jsem největší současný expert na Montescudaio DOC a stále to platí, protože tu denominaci jinak nikdo nezná. Vinařský marketing velí nepropagovat neznámou apelaci a propagovat vína pomocí nižšího zatřídění IGT Toscana. Cokoli s Toscana v názvu se prodá, v USA je Toscana známější nálepka než Champagne. ale zpátky k vínům, Terriccio je má vynikající. Syrah, Cabernet Sauvignon, Petit Verdot, elegance, kultivovaný projev.
Boscarelli. Na začátku února na Anteprimě Vino Nobile v Montepulcianu nebyli, rád jsem si doplnil obrázek .
Ovšem Bindella – Tenuta Vallocaia na montepulciánské Anteprimě byla, jejich vína se mi líbila a ze všeho nejvíc jsem si pamatoval jejich (bílé!) Grechetto. V únoru to ještě byl vzorek z tanku, teď už bylo nalahvované. Mladý someliér k tomu přidal zajímavý výklad o tom, že a proč se nejlepší bílá vína tradičně a dodnes dělají na via Francigena – aby se křižáci putující osvobodit Kristův hrob mohli před smrtí osvěžit dobrým bílým vínem. Budu se na to muset ještě příležitostně zeptat dalších vinařů, ale možná na tom něco je!
Fattoria del Pino. Obecně bylo na degustaci velké zastoupení vinařství z Montalcina, bylo by to na samostatný report. Zrovna tohle byl příklad, jak se vinařství rychle mění, Brunella s lehkým projevem, snadno pitelná, přitom místně typická.
Petra, Suvereto, takže Maremma. Příklad další výhody velkých degustací. Jejich vína mám nakoukaná z polic supermarketů a z místních barů, ale zároveň nejsou úplně levná, takže bych si je jen tak v supermarketu nekoupil. Na degustaci tři lahve, mezinárodní směsi Merlot, Cabernet Sauvignon, Cabernet Franc, Sangiovese, jasné odstupňování kvality tří vín. Pro mě bylo základní Hebo 2023 ovocné a hodně jednoduché, ale Quercegobbe 23 a Petra 21 výborné a klidně si je teď koupím, jestli na ně narazím v supermarketu.
Už jsem to kdysi psal o Francii: když už dojedete do Toskánska, najednou je všechno blízko. Chianti, Montalcino, Montepulciano, San Gimignano, Bolgheri nebo Maremma, všechno je na dosah ruky.