Víkend přinesl špatné zprávy z mnichovské bezpečnostní konference, ale v Toskánsku se vyčasilo a přes nízké teploty (10 až 14 stupňů) nastalo azzurro. V neděli jsem otevřel novou Gattinaru od Franchina. To chcete! Kdo ji má, ten se ani po rijádském summitu Rusko – USA nemusí obávat budoucnosti.  

Přivezl jsem ji poprvé (a zatím naposledy) v létě 21 do stých bedýnek. Franchino dělá jen tuhle Gattinaru (v roce 2021 jsem přivezl i jeho Nebbiolo Coste della Sessia, což je deklasovaná Gattinara z mladých vinic, ale letos ji nenabízí), má úplně ikonickou etiketu s pérovkou jakési kamenné věže a ta vám snadno vsugeruje, že víno je taky takové. No… trochu je a trochu není. Ten vesnický charakter v něm cítím, ale navíc kvalitu a potenciál vyhlášených poutních míst, kam se lidi po desítky let stále vracejí.

Gattinara 2020, Mauro Franchino
Ve skleničce je nápadně světlá rubínově červená barva a výrazné mosty, na nose je to hodně široké, od čerstvých třešní a višní přes sladké středomořské koření až po lehce rozkvašené či stájové tóny (které s rozmícháním zmizí jako první). S delším sezením a soustředěním najdete i perník, růže, podle ohřátí. V chuti je víno úplně suché, s třešňovo-višňovým projevem a příjemnou kyselinou, lehkým taninovým podtónem, strukturované, málo až středně plné, spíš lehké, s prachovou texturou. 13,5% alkoholu a ještě hodně mladé, energické a trochu drsné, ale překvapivě už teď bezvadně pitelné. Žádná doporučení k dekantaci nebo archivaci, je to mimořádné velké víno, dá se pít hned, a nejspíš bude ještě lepší za dva roky. 96 bodů / 100, i když se držím zpátky. Jestli za rok zmizí lehké taniny a zůstane svěžest a čistota, mohlo by to být i víc.

Samozřejmě že bych v Itálii už klidně zůstal, ale jestli se mám ještě vrátit do Čech, bez Franchinovy Gattinary nejedu.