Úvodní obrázek z minulého týdne ukazuje pinie a azzurro v zálivu Baratti, což není Chianti, ale etruské pobřeží a Maremma. Leč pojďme na Chianti z titulku. Jako blogger tohle víno miluju, dobře se o něm píše. Má snad všechny marketingové atributy pro blog: vinařství patří mezi toskánskou špičku, víno má nepřehlédnutelnou etiketu, je běžně dostupné a není drahé (konkrétně 16 E plus nějaké drobné), nese si s sebou legendu o kormidelníkovi Kolumbovy flotily (už ani nevím, nakolik je to označení přesné)… a navíc k němu mám soukromý vztah daný tím, že když jsem v červnu 2021 po dlouhé době po kovidu atd. přijel do Toskánska a ubytoval se v laciném penzionu někde mezi Vinci a Florencií, cestou pro pizzu jsem se zastavil v supermarketu a koupil tam právě Verrazzano 2017. A jak jsem byl usoužený steskem po Itálii a kovidovým strachem ze zavřených hranic, Verrazzano byl úplný zázrak. Vystřelilo mě to z bot, v poznámkách jsem měl krásných 93 bodů /100. Bylo to hodnocení poplatné podmínkám a radosti z návratu do Toskánska? Asi ano, ale když po sobě čtu poznámky, tak se mi nezdá, že bych tehdy přestřelil. Dodnes si pamatuju tu radost z červnového azzurra, pizzy a Chianti, a stále ji mám spojenou s Verrazzanem.  

Hned první ochutnání bylo velmi slibné a připomnělo mi to všechno o čem jsem psal o odstavec výš. I s autokorekcí ale musím konstatovat, že nástup chuti byl moc pěkný, bez ohledu na dřívější ovlivnění. Castello di Verrazzano má 52 hektarů vinic a historii od dvanáctého století. Chianti Classico je jejich základní víno, technicky je to skoro čisté Sangiovese s cca pěti procenty „ostatních“ odrůd. Školené ve velkých sudech (30 hl) minimálně 18 měsíců. Prodává se se zpožděním, na mých poznámkách je průběžně vidět, že nový ročník se prodává tři roky po sklizni.

Ve skleničce je pěkná, hluboká a spíš světlá rubínově červená barva. Na nose je jarní piniový les s pryskyřicí, červeným ovocem a lesními plody. Středně až hodně intenzivní, hodně svěží až energický. V chuti zase svěžest, krásná harmonie všeho – kyselina má ostří, ale nevystupuje, hned po otevření víno působilo hodně koncentrovaně a plně, ale po hodině se odlehčilo a zjemnilo. Lesní plody a dost taninů, ale v jemné a ohlazené podobě. 14% alkoholu zpočátku vypadalo hodně důrazně, ale podle mých poznámek to Verrazzano píše na etiketu každý rok, a po hodině se projev odlehčí a alkohol není tak důrazný jako zpočátku. Balsamikový závěr, svěžest, energie. Terroirově je to úplně jasné Chianti Classico, skoro archetypální, každý kdo ochutnal aspoň deset Chianti by to naslepo poznal. Je to ještě hodně mladé a syrové, ale viz výše, zároveň svěží a energické, a věřím, že za dva roku bude ještě lepší. Kdybych musel bodovat, bylo by to 92 / 100 bodů. Na vyšší hodnocení mi chybí víc elegance a harmonie, ale věřím že za dva tři roky se může zlepšit.

Reklama: současný zájezd do Toskánska na pár dnů přeruším, protože jsem dostal několik objednávek na Carmignano z Fattoria Ambra. V pátek vyzvednu Carmignano a povezu ho do Prahy. Spojil jsem s tím nabídku Skleničkových bedýnek s toskánskými červenými a moselskými ryzlinky. Kdo máte zájem, najdete nabídku tady.