Titulek je opsaný od Woodyho Allena a já nejsem ten, kdo by mohl poučovat o vínech z jihoitalské Kampánie. To se jen projevila radost z objevu, že v CONADu už měli nový ročník a v předchozích letech jsem měl s víny vynikající zkušenosti. Našel jsem dvě vína:
Greco di Tufo 2023 DOCG, Feudi di San Gregorio
Greco di Tufo 2023 DOCG, Mastroberardino

Oba výrobci patří do nejužší kampánské špičky. Nejnovější vydání nemám, ale Cernilliho ročence 2022 mělo Feudi ** a Mastroberardino *** (ze tří možných). Obě jsou to velká vinařství (250 a 262 hektarů), obě mají bio certifikaci. Obě vinařství získávají nejvyšší hodnocení za červená vína Taurasi (odrůda Aglianico), ale to nic nemění na tom, že jejich bílá vína s cenou mezi osmi a deseti EURO jsou velká radost.

Greco od Feudi je základní nerezovka, školená jen čtyři měsíce v tanku na jemných kalech. Ve skleničce je zářivá žlutá, na nose intenzivní zralé ovoce, středomořské květiny a bylinky, v chuti krásná harmonická kyselina, tenká jako citrusy, zralé ovoce a lehounce středomořské koření, plná chuť s minerálním závěrem. 12,5% alkoholu, ale ovocný projev je hodně zralý. Asi jsem už psal, že majitelé jsou původně designéři (a na ambaláži i na webu je to vidět), ale kdybych měl víno zařadit naslepo, tak bych se asi svezl na prvních vesnických chutích a harmoniích. Nicméně technicky je to naprosto precizní víno, to jen já jsem v Kampánii nikdy nebyl a první dojem je trochu vesnický.

Mastroberardino nejsou designéři. Projeví se to tím, že informace o Greco di Tufo na mě doslova vypadnou po otevření jejich webu, zatímco hledat je u Feudi byla fuška. Taky se tam hned dočtu, že odrůda pochází z Řecka (což jste podle názvu tušili). Malá hustota výsadeb (3000 keřů na hektar) a slušně vysoké výnosy (80 q), v zásadě běžná vesnická nebo chcete-li supermarketová produkce.

Lahev je alsaská flétna s graficky jednoduchou etiketou a celokorkem. Ve skleničce je ohromná zářivá slámově žlutá, jako řez zralou broskví. Na nose středně intenzivní vůně, málo zralé meruňky a broskve, jablka. V chuti suché s od počátku lehce štiplavým kořením, strohé díky výrazné kyselině, málo zralé v ovoci, jablíčkové a jakoby zavřené. Přesto je to stylisticky skoro dokonalé a harmonické. Ještě víc je u Mastroberardino jasná jednoduchost a to, že jde o základní víno, ale od prvního napití mi bylo víno sympatické a těšil jsem se.

Obě vína mají 12,5% alkoholu, obě jsou úplně jiná a ve své kategorii výborná. 8,90 a 12,50 EUR.

Reklama: připomínám dnešní uzávěrku objednávek moselských ryzlinků tady!