Read My Lips: No New Wines! Víno je nudné, budoucnost patří ragú a oliváči! I Toscanacci dělají snad dvacet druhů ragú, trvanlivost tři roky. Senzační k úpravě špaget, ale já mám slabou vůli a užírám je lžičkou ze skleničky. Je to moc dobré, zleva ragú z divočáka, vepřové, zaječí, srnčí, kachní, tuňák a pražma.

Ragú je senzační vynález. Objevil jsem je už na jaře, ale teď na podzim se mu chci věnovat důkladně. Na jaře jsem se pastou s ragú vykrmil do nebývalé váhy. V srpnu jsem zhubnul a chci v tom pokračovat. Za šest večerů v Toskánsku jsem ještě neměl pizzu, jen asi dvakrát nudle. Živím se ovocem a ragú. Absolutní špička je divočák (al cinghiale) a tuňák (al tonno). Všechny jsou dobré, ale víc oceňuju bílé maso (srnčí a zaječí) než tmavé (kachní). Podceňoval jsem oratu (pražma, bílá ryba) nakonec jsem se do její jemnosti zamiloval. Ještě jsem ji nevyzkoušel s těstovinami, ale představuju si, že s nespálenou topinkou bude skvělá. Na jaře jsem z lenosti jedl topinky z bílého toskánského chleba pomazané ragú s nakrájenými rajčaty a byly to luxusní snacky. (Jedna sklenička ragú má 180 gramů a vydá na 3 až 4 porce špaget. V Itálii na 6 až 7 porcí, ale tady se prostě nakládá míň a chuť se vytuní kuchařskými postupy jako je použití vody z vaření pasty atd. Úplně tomu nerozumím, ale zkušenost je jasná – na talíři je míň omáčky a chuť je dvakrát výraznější, než když to dělám já a dám dvakrát víc přísad.)

Pokud jde o budoucnost Skleničkových bedýnek, jednu lahev vína můžou nahradit tři skleničky ragú. Sklenička ragú by stála 140 kaček, tuňák 150. Na jaře jsem přivezl kamarádovi osm litrů olivového oleje od vinařů. Ochutnával jsem je před nákupem a podle mě byly výborné. Budu to ještě prověřovat, ceny oliváče meziročně vystřelily ke hvězdám, ale export, doprava a DPH dělají z dovozu složitou hádanku.

Vernaccia di San Gimignano 2023 DOCG, La Lastra
V dubnu jsem nový ročník Vernaccie z La Lastra sháněl marně, až teď v říjnu jsem měl štěstí. Renato Spanu nechává vína vyzrávat delší dobu a lahvuje pozdě. Jeho vína nejsou vůbec okázalá, Tre Bicchieri Gambero Rosso zatím nesbírá, ale místní vinaři ho počítají mezi špičkové výrobce Vernaccie. Letos je jeho Vernaccia až introvertní, ale popořádku…

Klasická a nápadná ambaláž (+), ve skleničce hodně plná slámově žlutá barva. Na nose je hodně zralá vůně (což odpovídá vzhledu), až unavená – žluté ovoce, hlavně jablka a broskve, ale málo svěžesti. V chuti jablíčkové, tipnul bych si odbouranou jablečnou kyselinu, slušně strukturované a dlouhé, ale bez očekávané citrusové svěžesti. 12,5% alkoholu. První dojem připomínal extrémní mineralitu (některých) moselských ryzlinků zaměnitelnou s projevem barikového sudu, ale s provzdušněním tabákově-barikové dojmy mizí a zůstává tradičnější vápencová mineralita. Letos mi chybí víc svěžesti a energie, působí to nazrále, jako kdyby to byl už předchozí ročník. Ale koupil jsem rovnou dvě lahve, takže možná budu v lednu poznámky korigovat.