Nebedýnkující čtenáři možná nechápou, proč se tento týden intenzivně věnuju franckým vínům se zvláštním zájmem o sylvány a ryzlinky. Zčásti je to soukromá úchylka, zčásti následek nedávné Skleničkovy bedýnky a rychlého zájezdu do Franků. Přivezl jsem si kromě Hofmanna navíc pár lahví a průběžně je otvírám, abych uspokojil vlastní potřebu srovnávat a orientovat se v místní (francké) produkci. Vydržte, už mám jen pár lahví.
Ještě horší je to pokud jde o literární, ehm, produkci. Částečně jsem to už zmiňoval, tropické teploty maří snahu technicky popisovat degustovaná vína… a následně se propadám do akčních popisů, kdy některé víno zpočátku zatratím, po hodině se víno zvedne a popisy se zlepší. Sice si o tom napíšu zábavné poznámky, ale je to ten druh popisu, který vás baví psát, ale ne číst. Prostě nerezovka vyrobená bez přístupu vzduchu potřebuje nějaký čas na rozdýchání, ale v tropických teplotách to někdy má komické průběhy. Následující poznámky jsem proto hemingwejovsky škrtal a zkracoval, aby to nebylo příliš epické.
2023 Röttinger Feuerstein Müller-Thurgau kabinet, Weingut Poth
Úplně náhodou jsem u Pothů zastavil před rokem s autem naloženým vínem od Hofmanna, je to jen pár set metrů daleko. Silvaner se mi tehdy hodně líbil, letos jsem chtěl vyzkoušet víc. Milerka byla jasná volba díky nápadné ambaláži, viz fotka. Čiré sklo se na bílá vína a rosé běžně používá, když chce vinař nechat vyniknout barvu vína, ale nevzpomínám si, že bych někdy viděl čirý Bocksbeutel. Bohužel se zdá, že ambaláž a vzhled je na dnešní milerce to nejlepší. Barva je pěkně čirá žlutá, na nose je středně intenzivní až intenzivní květinově-ovocná vůně s podtónem bonpari, působí to trochu průmyslově uměle. V chuti je slušná kyselina, hodně suché ale díky malému zbytkovému cukru plnější v těle, všechno dobrý až do minerálního závěru, který prostě není čistý. Cítím lehkou zatuchlinu, neharmonickou zemitost, ale jinak ve víně není žádná stopa špatného postupu. Možná jen křemenitá vinice Feuerstein nesvědčí milerce, nevím.
2022 Röttinger Feuerstein Riesling kabinett trocken, Weingut Poth
Ve skleničce je středně plná citronově žlutá barva, na nose docela intenzivní citrusy a citronová kůra. Vůně je zpočátku trochu průmyslová a surová, ale připomínám, že to bylo ještě bez etiket a nejspíš čerstvě nalahvované, Poth má v prodeji stále ještě předchozí ročník, nový 2022 jsem si vyškemral. A následně s provzdušněním se ty drobné surovosti ohlazují, objevují se náznaky petroleje a jablečných tónů, prostě víno zvolna ožívá. V chuti je to klasický německý suchý ryzlink, to znamená ostřejší kyselina a nenápadný zbytkový cukr, první dojem byl hrubější a průmyslový, ale jak píšu výš o vůni, chuť má podobný vývoj s rozvojem vápencových tónů a ústupem průmyslových projevů. S ohřátím trochu vystupuje cukr, vychlazené suché bylo příjemnější. Obecně mám s vápencovými ryzlinky problém a málokdy se mi hned zalíbí, ale tady to byla velká a rychlá proměna. Soukromě bych ocenil ještě míň zbytkového cukru, ten závěrečný dojem je jako kousnutí do sladkého jablka, ale dost mě to baví. Další den je to typický čistý německý ryzlink s jednoduchým projevem a 12% alkoholu, zcela bez výhrad i bez úvodních poznámek o surové průmyslové vůni i bez petroleje.
2022 Röttinger Feuerstein Silvaner Kabinett trocken, Weingut Poth
Ryzlink je hnědý, sylván zelený! (Lahev.) Ve skleničce je bledá citronově žlutá barva, na nose typická esence sylvánské travnatosti a citrusů, středně intenzivní, sladěná, pěkná. Na druhý pokus to nepůsobí úplně precizně udělané, ale spíš vesnicky. Bez výhrad, to nemá být námitka. V chuti stále výborná kyselina, hodně suché s malým zbytkovým cukrem, a projevem pevné, svěže citrusové s vyšším alkoholem (13% alkoholu je spíš Spätlese) a pěknou odrůdovou pepřovou tečkou. Má to spíš odrůdové projevy a křemenitá vinice se moc neprojevuje, ale od toho tady kabinety jsou. Před rokem jsem tady napsal, že to není francká špička, pokud jde o preciznost, čistotu a lehkost, ale je to velmi slušné víno a za 8 EUR výborný nákup. Dnes jen dodám, že se víno znamenitě drží ve formě (hádám, že za tím je 13% alkoholu a perfektní technolgické zpracování) a že mě to baví víc než spousta dražších vín, které jsem za ten rok ochutnával. Ale třeba je to jen tím, že jsem si uvykl na francké Silvanery…
Silvaner z Franků je prostě nejvíc! Zase se potvrdila vzájemná závislost, že když sylvánské, tak z Franků, a když z Franků, tak sylvánské.