V poslední době mám štěstí na San Gimignano. Kdo jste tam byli, tak to znáte, ostatní to (snad) znají z reklamních fotek: San Gimignano se vystavuje odpolednímu slunci a za věžemi je azzurro. V březnu jsem vyfotil SanGi v mlze tak, že by mě turistické kanceláře lynčovaly, ve středu jsem cestou do SanGi projel půlhodinovým krupobitím. Zkoušel jsem schovat auto pod obří duby v lese, ale kroupy dál bubnovaly na střechu.
Abych si přihřál vlastní polívčičku, tak připomenu, že už deset+ let příležitostně vykládám, že organické nebo biodynamické hospodaření na Moravě a v Toskánsku jsou dva různé sporty. „Špatné počasí a tlak plísní“ může v jednom případě znamenat dvacet propršených dní v září, v druhém případě dvě přeháňky ve dvou za sebou následujících dnech v červnu. Až za rok uslyšíte o neslýchaně špatném jarním počasí v San Gimignanu, tak to bylo tohle půlhodinové krupobití.
V nejlepší sanžimiňánské vinotéce Enoteca Antica jsem olízl z Enomaticu maličký vzorek nejlepší Vernaccie od Montenidoli (barikovaná, oxidativní a neskutečně komplexní, to jsou první dojmy. 40 EURO za láhev nevím, ale ochutnávka super), základní Vernaccie od Mormolaia (a koupil lahev, 11E) plus minivzorek Tignanello 2018. Před sedmnácti lety jsem podobně usoudil, že Sassicaia je vyjímečně skvělá, ale Tignanello mě nechalo chladným. Dnes o pro mě dosud neznámé Vernaccie z Marmolaie.
Prsím se tady, že San Gimignano (už dávno) znám a dovážel jsem odtud několik vinařství, ale když jsem naposledy četl seznam členů Consorzio di Vernaccia, bylo jich 70 (dnes asi víc). Občas někdo v recenzích vyletí nahoru a moderní Vernaccia je živá věc, tak mě to zajímá. Vinařství Mormolaia se na webu prezentuje hlavně jako agriturismo čili ubytování pro turisty. Pro představu, dvoudenní ubytování od prvního května začíná na 790 eurokačkách. Informací o víně a vinohradnictví je málo, takže pojďme na degustační poznámky skoro naslepo.
Suavis 2023 Vernaccia di San Gimignano DOCG, Mormolaia
Ambaláž je klasická s korkem z drti s hodně jednoduchou stylizovanou etiketou. OK, je to výrazné, ale až hraničně jednoduché. Ve skleničce je hodně plná zlatožlutá barva, pro jistotu dodám, že typická Vernaccia je naopak bledá a zelenkavá. Na nose už je to velmi typické, zralé žluté ovoce a přezrálé luční květy, přezrálá a pozdně sklizená Vernaccia. V chuti parádní ostrý nástup kyseliny, za mě s neodbouranou jablečnou kyselinou, žluté ovoce, zralost, tráva, plnost dotovaná alkoholem. Podle zadní etikety 14% alkoholu a to je na Vernaccii hodně, ale ostrá kyselina to trochu vyrovnává.
Pro mě (nabízím, nevnucuju) je to trochu rozporuplný mix tradice a moderny: selská, vesnická Vernaccia sklizená příliš zralá (= s vysokým alkoholem a všemi zralými ovocnými chutěmi). Nerezovka se zachovanou jablečnou kyselinou, se všemi lučními a travnatými aromaty, to všechno je tradice. Ale zralost a alkohol jsou už mimo tradici a doufám, že tudy moderní Vernaccia nepůjde. Technicky je to 87/100, protože mám na to celou lahev a celý večer na přemejšlení. Na soutěži s dvěma minutama na vzorek bych asi dal víc, protože zralost.