Všichni se teď rozepisují o umělé inteligenci čili AI. Co úžasného dovede a kdy v práci nahradí překladatele z cizích jazyků (instalatéři a kominíci se bůhvíproč nebojí). Sám jsem zatím ve stadiu okouzlení. Fascinuje mě, jak se talířek v italské mikrovlnce točí pokaždé na opačnou stranu. Zkoušel jsem ho/ji splést vytažením ze zásuvky, ale nedal/a se. Má lepší paměť než já. Obdivuju svou starou italskou pračku, která se vždycky zastaví se zámkem bubnu nahoře, takže ho můžu rovnou otevřít. Doma v Čechách mám podobnou pračku, podle displeje o dvě generace novější. Vždycky skončí praní se zámkem dole, takže musím hloupě jako veverka otáčet buben ručně nahoru. Ještě to není dokonalé.  

Rosato di Toscana IGT 2023, Tenuta di Gracciano della Seta
Předchozí ročník byl pro mě bez přehánění objevem roku, psal jsem o malé revoluci. Čekal jsem vysoký alkohol a hutný projev, dostal 11,5% alkoholu a svěží, ovocité a skvěle pitelné víno. Letos jsem byl na degustaci v Graccianu už v lednu, ale Julio Straccia říkal, že rosé bude lahvovat až na konci února. Hlídal jsem si to a láhev jsem si vyprosil. Už to není překvapení a alkohol je o půl bodu vyšší, ale 12% je v Toskánsku stále nízký alkohol. Vlhko a plísně loni zlikvidovaly velkou část úrody (asi třicet procent), ale zbytek dobře vyzrál.

Ve skleničce je bledá cihlově růžová barva, na nose je skoro moravsky ovocná vůně s třešněmi, citrusy, jablky, s rozmícháním bych přísahal i na maliny a jahody. V chuti je víno lehké, s dobrou leč nepřehnanou kyselinou, s ovocným tělem (zase třešně a citrusy) a s jemným kořenito-minerálním tónem, který zřejmě pochází z taninů a začíná už s nástupem chuti. Úplně suché a „moravsky strohé,“ lehce strukturované, dobře pitelné. Už to není revoluce, jen pěkné lehké rosé. Nabídka toskánské bedýnky z Gracciana bude následovat, jen co ji sepíšu.