Další pozdní sběr čtvrt- a půlmyšlenek nad lahví německé milerky! Loni jsem udělal malé faux-pas, když jsem na úvod návštěvy ve Fattoria Ambra Giuseppe Rigolimu vychválil roséčko 2022 ze Sangiovese, které dělal jako externí enolog v Tenutě di Gracciano. Důvodem bylo lehké svěží víno s neuvěřitelnými 11,5% alkoholu. Během degustace jsem to ještě vylepšil bonmotem, že čím jsem starší, tím míň alkoholu ve víně potřebuju… chyba byla, že loňská Carmignana z Fattoria Ambra mají standardně 14,5% alkoholu, takže to nevypadalo úplně jako pochvala Rigoliho vlastních vín.  

Nechci si vymejšlet absurdní konstrukce o tom, jak omezit konzumaci alkoholu bez omezení pití vína (= vyhledávat vína s nižším obsahem alkoholu, moselské ryzlinky třeba!), ale je pravda, že při nákupu vín v supermarketu nebo ve vinotéce se v poslední době často rozhoduju podle alkoholu. V toskánské vinotéce s velkým výběrem jsem to vzal natvrdo: do košíku šla vína do 13,5%, ostatní jsem přeskočil. Pro jistotu napíšu, že víno s nižším alkoholem nutně nemusí být kvalitnější než víno s patnácti procenty. Je to otázka stylu, ne kvality. Ale když procházím vinotéku s tisícem úžasných neznámých vín, vezmu si na pomoc vedlejší kritérium, alkohol. Asi jako když mladý muž hledá dámu, do které by se chtěl zamilovat. Podstatné je, zda je hodná, milá, pozorná, dobrosrdečná, chytrá a veselá. Ale když si má vybrat mezi dvanácti hodnými a šlechetnými, vybere si blondýnu.

Předchozí rozvláčné odstavce jsem napsal, protože jsem dnes vyprodal poslední lahve z Franků (Horst Sauer a Weingut Hofmann, vyprodáno, hotovo) a otevřel si poslední usyslenou milerku od Sauera. Není to základní Ortswein, ale 2022 Escherndorfer Fürstenberg Erste Lage čili suché Spatlese. Má 12,5% alkoholu. Základní milerka je už dlouho můj bestseller a Erste Lage byla v předchozích letech na můj vkus příliš robustní, plná, seriózní. Při degustaci jsem oceňoval kvalitu, ale pít ji jen tak mě po dvou deci přestávalo bavit. 2022 je jiná, odlehčená. Není to jen alkoholem, ale nižší alkohol to navenek symbolizuje, protože alkohol souvisí se zralostí a volně i s plností. Co jsem neprodal, to jsem v zájmu dobré věci rozdal, a teď mám poslední kus.

Ve skleničce je světlá slámově žlutá barva, na nose zralá jablka, hrušky a luční květy. Působí to zrale (ovoce) a zároveň vzdušně. V chuti je to podobně zralé, s pěknou silnou kyselinou, trochu jako kousnutí do zralého jablka, citrusové tělo i závěr. Dlouhé! Už to není tak surové jako před rokem (čtu po sobě staré poznámky, podle nich je to lepší než před rokem), možná ideálně naleželé, stále hodně svěží a živé, rozhodně harmonické, se slaně minerálním závěrem. Slabina je, že milerku si vyberete až jako druhou volbu, po šardonce, ryzlinku nebo Sauvignonu. Ale Sauer vám to vynahradí překvapením, že s milerkou můžete dostat podobnou nebo lepší strukturu, komplexnost a harmonii.