Léta s sebou tahám do Toskánska tenkou knížku básní renesančního toskánského básníka. Už jsem o ní kdysi psal a datování 2009 není překlep, ale pobídka ke gůglování. Čistě náhodou jsem autora poznal v osmdesátých letech, teď vozím knížku s sebou kvůli příležitostně dávkovaným toskánským reáliím a při cucání Sangiovese na balkoně se chechtám nad jeho verši:

Trápit se umím to je očividné
stačí jen nalézt pohnutku
slzy se řinou krev mi v žilách stydne
když si dám povel k zármutku  

Není mne ani zapotřebí
jak Krista Pána přitloukati hřeby

k mým prázdným pašijovým hrám
postačí vlastní sebeklam
(Angiolo Poliziano, 2009)

S mými enologickými zájmy se to kříží v toskánském Montepulcianu. Angiolo Poliziano (1454 – 1494) pocházel z Montepulciana a na jeho počest místní vinařství přijalo jméno Poliziano. Časem se to vyvinulo tak, že vinařství Poliziano má z asi sedmdesáti místních podniků nejlepší pověst. Před šesti roky jsem obchodní ředitelce vinařství Margheritě Pallecchi vyprávěl historii českého vydání Polizianových básní a ona mi na oplátku vysvětlila, jak to je se jménem Poliziano. Je to poměrně rozšířené jméno z rodu řemeslnických jmen, jako je Zahradník, Pekař, Myslivec nebo Mlynář. A že se tak říkalo lidem, kteří chodili za prací nebo za úřadem z města do okolních vesnic: prodávat, kupovat nebo vyřizovat pochůzky. Poliziano znamená „z města,“ a Giovannimu, který chodil nakupovat z Montepulciana do okolních vesnic, říkali v Torritě, v Graccianu nebo ve Valianu Poliziano, ten z města. Stejně tak Juliovi v Sieně nebo Pietrovi ve Florencii, který chodil z Florencie do Carmignana nebo do Rufiny.

Tolik k renesančnímu Polizianovi, české vydání sbírky Rispetti e dispetti si už vygůglujte sami. Vinařství Poliziano (web) najdete v Graccianu na via Umbria. Má 155 hektarů půdy a roční výrobu kolem 750 tisíc lahví. Jejich Vino Nobile Asinone se považuje za vzor místního Vino Nobile, ale já jsem si z nedávného výletu přivezl jen dvě základní vína, Rosso 2022 a základní Vino Nobile 2020.

Rosso di Montepulciano 2022 DOC, Poliziano
První ochutnání bylo jako wov – měl jsem otevřená další čtyři Sangiovese a představu, co můžu čekat, ale Rosso bylo lepší, než všechna očekávání. Jednodušší než Vino Nobile od Poliziano, ale harmonické, konzistentní, typicky toskánské, pevné. Středně temná rubínově červená barva, na nose jednoduše ovocné se stájovými aromaty, v chuti zpočátku sevřené (chladné), pevné, se zralým ovocem a hladkými taniny. I do chuti se propisují stájové tóny, ale je to nerozdýchané a mladé, počkám do zítřka. Druhý den vyvanuly stájové chutě a zůstalo sevřené Sangiovese, viz výše. Je to trochu rytírna a chybí jemnost, ale to už kritizuju na hodně vysoké úrovni. 14% alkoholu.

Na webu poměrně jasně konstatují, že jde o hrozny, které se nekvalifikovaly do Vino Nobile, a že pocházejí ze sběru týden před sklizní pro Vino Nobile, takže první selekce zralých hroznů. Technicky je to asi 80% Sangiovese a 20% Merlot, kvašeno v betonu (Sangiovese) a v barikových sudech (Merlot). Což je částečně odpověď na otázku po pěkném způsobu spojení zralého ovoce a taninů – pětina Merlotu.

Vino Nobile di Montepulciano 2020 DOCG, Poliziano
90 až 95 procent Prugnolo Gentile čili Sangiovese, zbytek jsou „ostatní modré odrůdy.“ Kvasí dva až tři týdny v nerezu, školí se asi 15 měsíců v malých a středně velkých sudech. Výrazná ambaláž, ve skleničce je sytá rubínovka s kávovým odstínem, na nose středně intenzivní, nepřehnaný, důrazný mix červeného ovoce, koření a kůže. S rozmícháním najdete i piniový les a další zábavu, ale hlavně je to svěží, uměřené a toskánsky typické. V chuti je to středně až hodně plné, hodně zralé v ovoci, koncentrované, kyselina je sladěná s tělem, skvěle udělané taniny jsou decentní a neruší. 14% alkoholu. Je to skoro hodně důrazné v alkoholu a plné v těle, ale zase bude mít víno ještě dlouho z čeho žít, když ho necháte pár let ležet ve sklepě. S dekantací se celý projev zjemní a zharmonizuje, přetrvává vyšší koncentrace, ještě se zvýrazní toskánské atributy jako ozvěny jehličnatého lesa a lesní plody, ale je to krásně sladěné.

Vlastní degustační poznámky mě vedou k názoru, že zpracování taninů je pro Vino Nobile klíčem: kolikrát si můžete nad některým vínem vymýšlet omluvy, že taniny jsou drsné / ostré / nekultivované, ale ono se to přece za dva roky spraví a bude to super, ale nakonec si stejně koupíte jiné víno, které je super už teď a nemusíte čekat, jestli se vaše přející odhady naplní nebo ne.

Aby to nebylo pořád jen o alkoholu, přidám ještě jednoho Poliziana:
Každý můj pocel
Každý můj pocel chutná žlučí
a každé moje slovo lež
Srdci prý člověk neporučí –
ale kdež

Láska je věcí rozhodnutí
a tak jsme něžní nebo krutí

a člověk lže a předstírá
a s takovou i umírá