Úvodem jedna fotka z toskánského Peccioli (Pisa), focená od místní Základní umělecké školy. Člověk leze ze země. Jinak celé městečko je proslulé prolínáním tradiční a moderní architektury. Už jsem se o Peccioli zmiňoval před dvěma roky tady a pořád stojí za zajížďku.  

Aktuálně jsem zase skončil na etruském pobřeží, ale v září to vypadalo na jednu ze tří nabídek z Grosseta a já jsem se už připravoval na to, že konečně prozkoumám tamní Morellina. Dosud jsem se denominaci Morellino di Scansano vyhýbal, protože má z toskánských denominací téměř nejslabší reputaci (méně vyhledávané je už snad jen moje oblíbené Montescudaio, protože to skoro nikdo nezná). Několik cest napříč Maremmou mi ukázalo krásné kopcovité terény s červenou půdou, které vypadaly vinařsky velmi slibně a vzbudily zvědavost. Hned při prvním nákupu v hypermarketu jsem teď do vozíku přihodil dvě vína z Maremmy. Spojení hypermarketu a vína v ČR spolehlivě a zaslouženě odrazuje, ale už jsem se tady několikrát zmiňoval, že v Itálii to tak nemusí být. Vedle regálů nacpaných podezřelými víny od velkovýrobců v cenách do pěti EUR najdete i výborná vína špičkových výrobů. Horší je to s orientací, kdo je kdo.

Morellino di Scansano 2021, Podere 414
O vinařství Podere 414 na jaře psal Jižní Svah. Vzpomněl jsem si jen, že degustační poznámky vyzněly pochvalně, takže šup lahev do vozíku a informace o vinařství si najděte na Svahu nebo u českého dovozce. Klasická nekonfliktní ambaláž (jen ta ozubená kola v maremské krajině nechápu). Na zadní etiketě je zdůrazněné složení (85% Sangiovese, zbytek „ostatní modré odrůdy“) a ruční sklizeň. Ve skleničce je klasiká hluboká rubínovka s kávovým odstínem, velmi pěkná. Na nose docela elegantní mix třešní (italsky morello, odtud název denominace, který je zároveň lokálním synonymem pro Sangiovese), slaného mořského vzduchu a dubového sudu, sud bez přehnaného důrazu, příjemně, spíš velký sud než barik. Tenká a harmonická vůně. V chuti třešně a perník, hodně zralé ovoce, slušná třešňová kyselina (nepřehnaná, žádné višně), lékořice. Štiplavé taniny mají lehký projev, není to žádný šmirgl. Pro mě je to napůl cesty mezi vínem na každodenní pití (to by bylo už hodně luxusní každodenní pití) a elegantním vínem na poklidné rozjímání. Do elegance mu chybí málo, možná jen rok času a rozpuštění taninů, ale v zásadě se dá pít i teď. 14,5% alkoholu na etiketě vypadá hrozivě, ale při degustaci se to nijak nepříjemně neprojevuje, v projevu je patrná snaha o uměřenost, harmonii, čistý projev vycházející ze zdravých hroznů. A jak jsem psal u vůně, nejspíš žádné barikové sudy, ale mix středně velkých a větších sudů. Cenu v COOPu si už přesně nepamatuju, ale v zásadě odpovídá ceně u českého dovozce, takže radostně zvěstuju, že vše je v pořádku.