Z objednávek aktuální bedýnky bylo vidět, že mnozí účastníci poslechli moje přímluvy za Santa Margheritu. Psal jsem, že ji považuju za nejlepší ze čtyř Vernaccií od Panizzi, ale nový ročník jsem před dovozem neochutnal. Takže jsem byl napjatý, jaký bude. Naopak jsem sám nevyslyšel obchodní ředitelku vinařství Camelii Lazar, která mi důrazně doporučovala otvírat Santa Margheritu až na podzim. Vinařství oficiálně uvolňuje Santa Margheritu do prodeje až od července a já jsem se zvrhle těšil na co nejdřívější degustaci. Tady to je!
Začněme povinnými technickými cviky. Santa Margherita je první vinice, kterou pan Panizzi v SanGi koupil. Dodnes s původní výsadbou, aktuálně 70+ let starými keři. Byl jsem tam, ta vinice je řídká jako ústa staré ženy (Vinnetou!), nepodsazovaná, údajně jen asi 2000 keřů na hektar. Tradiční zpracování v nerezovém tanku s řízenou teplotou, ale s hustým, koncentrovaným moštem ze starých keřů. Základní Vernaccia se lahvuje už v únoru, ale Santa Margherita až na konci jara.
Klasická ambaláž, štíhlá a prodloužená bordeaux lahev, korek z drti. Světlá žlutá je typická pro mladou Vernaccii, tady spíš s citronovým odstínem. Na nose hned překvapí plností lučně-květinové vůně, možná by se daly najít hodně zralé bílé broskve, vůně je hodně čistá, plná, výrazná. V chuti je to pokračování vůně, až sirupovitě hustý nástup, zralé bílé broskve a luční květiny. Hádám, že hrozny sklízeli poměrně pozdě, protože kyselině chybí agresivní ostří a tipuju na odbouranou jablečnou kyselinu (už na vinici). Vyšší viskozita i alkohol (13,5%). Je to dokonalý protipól základní Vernaccie (se zelenou etiketou), která je v ročníku 2022 tenká, suchá a strohá. Santa Margherita naopak díky vyšší koncentraci působí až sladce (nepochybuju, že je suchá), opojně příjemně (nebo naopak příjemně opojně?).
Už Dante prý opěvoval Vernaccii jako víno vhodné k vyzrávání (archivaci) a já jsem o tom vždycky pochyboval. Část pochybností jde na konto nedávných zkušeností a produkčních postupů, kdy Vernaccia byla levná řídká nerezovka, která se kolem Vánoc zlomila a nemělo cenu ji dál schovávat. Současný trend je zvyšování kvality, ale část pochybností zůstává, protože Vernaccia se strašně dobře pije mladá. Dokonce i Santa Margherita, sice nerezovka, ale ani řídká ani levná, je podle mého neskromného názoru skvělá mladá, právě teď.
(Doslov: samozřejmě jsem si nechal půlku lahve na zítra a druhý večer Santa Margerita dokonale naplnila tradiční očekávání od odrůdy. Je mnohem střídmější až skoro strohá, pevně vystavěná, klasicky mandlovo-oříšková a minerální. A stále s vyšší koncentrací, staré keře se prosazují. Vinařství si (zřejmě) přeje, abychom víno pili takové, jaké bylo druhý den, ale mě mnohem víc bavila opulentnost prvního večera, hned po otevření. Nejen bavila, byl jsem unešený, nadšený, šťastný.)