Před rokem jsem odjel do Toskánska a zůstal tam celý květen. Každodenně jsem zveřejňoval na Facebooku nové fotky jídel, kostelů, náměstí a vinařství. Tušil jsem, že to může některé kamarády zlobit, ale nenapadlo mě, jak to bude otravovat mě, až mi po roce bude Facebook každodenně nabízet „vzpomínky ke sdílení.“ Aneb kdo jinému jámu kopá… Při středečním rozvozu moselských ryzlinků a chřestu po Praze jsem si zajel i pro pár italských vín, abych alespoň tak uspokojil cestovatelské choutky. Nové Vermentino od Antinoriho ještě není, ale Vernaccia od Santiniho naštěstí ano.
Opožděný pozdní sběr: na konci dubna italské ministerstvo turistiky zveřejnilo novou kampaň propagující krásy Itálie. Kampaň vytvořila americká reklamní agentura a vzbudila velký zájem, ne vždy pozitivní nebo pochvalný. Ústředním nápadem je turistka naklonovaná z Botticelliho Venuše.
Tak jako… jestli je to určené pro Američany z Nebrasky, tak asi OK. Mně ten nápad přijde trochu jednoduchý a nedotažený, ale já určitě nepatřím do cílové skupiny. Po prvním vizuálu s americkou Venuší na náměstí svatého Marka se rychle objevily další verze. Některé byly naopak docela dotažené a trefné, jen jsem si nebyl jistý, jestli to už nejsou parodie vytvořené nas**nými Italy, jako třeba Gorgona se sloganem „ale pizzu s ananasem si jezte doma.“
Vernaccia di San Gimignano 2022 DOCG, Tenuta Le Calcinae
První Vernaccia, kterou jsem v roce 2012 oficiálně (tedy pod dohledem Celní správy) dovezl, byla právě tahle. Později se ukázalo, že moje objednávky jsou malé na podnik Santiniho velikosti, já jsem si našel menšího výrobce (Podere Canneta) a Santiniho dnes dováží Wine and Food Market. Někdy nostalgicky vzpomínám na Santiniho Vernacciu 2011 za 250 kaček (ještě v roce 2019 stála Vernaccia od Cannety 250), jenže vývoj nezastavíš… Někdy v roce 2019 si Consorzio di Vernaccia zvolilo novou prezidentku Irinu Strozzi s programem pozvednutí kvality a popularity Vernaccie (čti zvýšení úrovně cen). Kampaň Consorzia zbrzdily dva roky Covidu, ale nakonec byla úspěšná.
Před dvěma roky jsem při obědě s toskánským someliérem Fabiem Z. neadresně nadával, že někteří italští vinaři zdražují příliš a „nevědí co by si za víno účtovali.“ Fabio mi na to řekl, že to jistě je v některých případech pravda, ale „nemůžeš čekat, že víno se sedmisetletou historií budeš věčně kupovat za pět EURO.“ Čímž se myslí právě Vernaccia, kterou opěvoval největší italský básník Dante Alighieri v Božské komedii, zveřejněné roku 1321. Consorzio di Vernaccia načasovalo celou kampaň právě k sedmistému výročí.
Dnes stojí Vernaccia ve Wine And Food Market 379 Kč a je to pořád dobrá cena, protože Santiniho Vernaccie patří mezi místní špičku. Soukromě si myslím, že jsem jen využil několika (asi deseti) let, kdy byla Vernaccia podceňovaná a podceněná. Teď ceny rostou někam, kde mají být a my to buď musíme přijmout, nebo si najít jiný region s vínem, jehož kvalita je nápadně vyšší než cena. Za mě jsou ceny špičkové Vernaccie kolem 400 kaček v pořádku, ale k charakteristice cílové skupiny patři i cestování a návštěva San Gimignana.
Když jsem se konečně vypsal ze splínu, že už jsem pět měsíců nebyl v Toskánsku, můžeme přejít na degustační poznámky. Ambaláž vynechám, neb jsem o víně psal průběžně nejméně od roku 2010 a pochybuju, že bych některý rok vynechal. Ve skleničce je světle žlutá, spíš slámově žlutá barva, na nose hutná ovocná vůně se zralými jablky a citrusy. Plností vzdáleně připomíná nazrálý ryzlink. V chuti přichází překvapení, protože plnost pokračuje na úkor kyseliny, včetně zbytečně a netradičně vyššího zbytkového cukru. Navzdory tradičním odrůdovým charakteristikám je to plnější a těžší víno (alkohol 13%), ale jinak je všechno jak má být: výborná harmonie, bílé broskve, jablka, zralé citrusy, v závěru pak nahořklá jablečná jadýrka, mandle a pěkná délka. Čisté, velmi harmonické a příjemné pití, jen ta kyselina chybí a cukr přebývá.
Jak já bych teď chtěl bejt v Toskánsku, koupit si dalších pět novejch Vernaccií 2022 jiných výrobců a zjistit, jestli jsou všechny podobně plné a se slabší kyselinou…