Když teď noc trvá šestnáct hodin a těch zbývajících osm taky není žádná sláva, napadá mě, že česká zima je jednou z vyjímek Boží vševědoucnosti: copak by Bůh nedal lidem zimní spánek, když ho dal medvědům, jezevcům i ježkům? Dával jsem si pozor, abych v srpnu v Umbrii nenadával na čtyřicetistupňové teploty už v jedenáct dopoledne, proto teď můžu bez výčitek svědomí vychutnávat dvě umbrijská vína. Ve skutečnosti mi byla srpnová vedra docela příjemná, zlých bylo jen šestnáct hodin za volantem cestou zpátky. Zabíjel jsem ten dlouhý čas analýzou známého čtyřverší Roberta Gravese o úzkém moři Smrti a po nějakých čtyřiceti letech jsem konečně vyluštil smysl.
Dnes tedy dvě vína z vinařství Perticaia. Píšu o něm často, protože jsem se s ním potkal už před deseti lety (!) na degustaci v umbrijské Perugii a jejich Trebbiano Spoletino mě zásadně zaujalo. Později se ukázalo, že to je typický příběh vinných úletářů, autochtonní odrůda z umbrijského Spoleta s celkovými výsadbami kolem padesáti hektarů :-) ale na vzestupu, možná už to dneska dělá stovku! A z těch několika vzorků, co jsem v životě ochutnal, je Spoletino z Perticaii nejlepší – sebevědomé, téměř dokonalé moderní víno, které naslepo vůbec nesignalizuje, že by mohlo jít o nějakou raritu pro úchylné sběratele rarit.
Trebbiano Spoletino 2020 DOC, Perticaia
Burgundská lahev a střídmá, jednoduchá etiketa. Ve skleničce slámově žlutá barva, hodně plná až do zlatova. Na nose hodně zralé květiny a horská louka v srpnu, v závěru až přezrálé tóny. Jablka a zralé citrusy. V chuti ovocné, zralé a minerální. Výborná kyselina, zrale ovocný projev, úplně suché s minerálním závěrem, strukturované. 13% alkoholu, žádné taniny (takže nerezový tank), stále plno svěžesti a šťavnatě ovocný projev, ale taky dost hodně zralých tónů (vlastně by už bylo namístě pít ročník 2021). Pořád se mi to víno líbí, už deset roků… jen pro orientaci, vždycky bych se rozmýšlel o devadesáti bodech ve stobodovce, a asi vždycky bych je dal. I tentokrát, přestože je to podle kalendáře nerezovka 2020 po Vánocích 2022.
Montefalco Rosso 2016 DOC, Perticaia
Nechci nevhodně poučovat, takže odborníci ať tenhle odstavec přeskočí… nejdůležitějším místním vínem je Montefalco Sagrantino, kde Montefalco je středisková obec a Sagrantino odrůda. Sagrantino je svého druhu umbrijský Tannat, rytírna, víno v brnění středověkého rytíře. Hodí se na něj poučka detektiva Archieho Goddwina: když dostanete k jídlu železné šrouby, nesnažte se je rozkousat. Spolykejte je celé. Je to víno pro opravdové chlapy. Sagrantino vyniká … kromě jiných věcí především tříslovinami. Barikované Sagrantino je prvních sedm let pitelné asi jako Goodwinovy železné šrouby, ale potom se z něj vylíhne motýl. Když se rozpustí taniny, je z něj nádherné hladké a komplexní víno, luxusní doprovod k červenému masu nebo k pečené krůtě.
Pro ty, kdo nechtějí čekat osm let a platit úměrně vysoké ceny, je tu Montefalco Rosso. Směs Sangiovese (jsme blízko Toskánska) a dalších odrůd včetně Sagrantina, kvašená v nerezu s krátkou macerací (Sangiovese i Sagrantino mají spoustu tříslovin, takže není potřeba maceraci prodlužovat). Nějakou náhodou jsem koupil ročník 2016 s pouhými 13,5% alkoholu, jinak kromě tříslovin Sagrantino dobře akumuluje i cukry. V dobách mladické nerozvážnosti a nekorektnosti jsem o odrůdě neopatrně napsal, že „je celá přestřelená.“
Vzal jsem na to velikou sklenici, i v ní je nápadně temná rudá rubínová barva s podezřením na lehký zákal (= bez filtrace). Na nose hodně svěží, živá vůně s lesními plody a piniovým lesem (á la Sangiovese) a jemným středomořským kořením (hlavně skořice, v závěru pepř). Džemové tóny v ovoci. V chuti plné, husté, zralé, suché, s pěkně zpracovanými taniny. Vlastně i s výbornou kyselinou, jen není v plnějším projevu tak nápadná. Díky (relativně) nižšímu alkoholu se i přes zralý ovocný projev víno dobře pije. Na sedmdesát procent Sangiovese je to vlastně hodně zralé a plné víno, ale když vidíte na etiketě Montefalco DOC, tak automaticky čekáte něco obrovského, a tohle je vlastně docela lidské a pitelné. Stejně jako celá Umbrie… pěkné místo k životu, včetně srpnových čtyřicítek. I ty jsou se s dvěma sklenicemi Campari Spritzu kolem poledne a lahví červeného Montefalka k večeři docela v pohodě!
Klidného Silvestra a šťastný nový rok všem!