Úvodní prosincová fotka Val di Cecina je z Facebooku Stefana Bertiho, jednoho z mých toskánských domácích. Rodina provozuje agriturismo u Ponteginori a já jsem u nich během let strávil asi dva měsíce. Dvakrát s malými dětmi a potom v červnu 2021, hned jak padla kovidová omezení. Na všechny pobyty mám srdcervoucí vzpomínky: napřed na všechny drobné zábavy s dětma, z loňska na nevýslovnou úlevu po pádu kovidových restrikcí. Když si doma otevřu lahev vína, které mám nějak spojené s cestami po Val di Cecina, vybavím si řádění s dětma v čečinském akvaparku i večerní výhledy do údolí říčky Ceciny.  

Ještě že tak! Protože potom přijedu domů po měsíci v Toskánsku a do týdne mě sestřelí nevídané choroby, nával stresu a zjištění, že žádné rodinné průšvihy se nevyřeší tím, že na čtvrt roku odjedu pryč. Zřídkavé a nesmělé telefonáty z Čech se v Toskánsku snadno zapijí sklenicí Campari Spritzu v jediném místním baru, ale neústupně vyčkávají, až se vrátím domů.

V zimních večerech naopak poskytují úlevu nasyslené lahve vína. Ideálně z místních vinařství, ale když nepočítám San Gimignano, už dávno jsem nedovezl nic přímo z údolí Ceciny. Naštěstí úplně postačí vína z blízkého Bolgheri nebo můj největší letošní objev, dvě vinařství z Kampánie. Mastroberardino a Feudi di San Gregorio jsou špičková vinařství a příliš velká (200+ hektarů) na skromné poměry Skleničkových bedýnek. Letos v září jsem je zkusil jen z nedostatku jiných lákadel a v listopadu mě definitivně dostaly. Když si tu tradiční prudičskou otázku (Které víno byste si vzali na pustý ostrov s tím, že ho budete pít až do smrti?) promyslíte z druhé strany (Které víno byste si s sebou nevzali…), tak možná zjistíte, že mladé Greco di Tufo můžete pít čtyřikrát týdně a pořád vám nic nevadí, možná i popáté na něm objevíte nové zábavné věci. Navíc stojí 8 EUR.

Greco di Tufo 2021, Feudi di San Gregorio
Podle zimní optiky dost plná žlutá barva (před měsícem jsem psal jinak), citronová budiž, ale hodně vybarvená. Na nose hodně citrusy a svěžest, ale taky tráva (naslepo bych si asi vybral mezi možné adepty i Sylván, projev je lehce „zelený“), trochu jablka. V chuti plnější a lehce kořenité, ale tady bych Sylván škrtnul. Není tam pepřová tečka jako u Veltlínu a Sylvánu, ale kořenitý pepřovitý podklad od začátku pod celou chutí. Citrusové a jablíčkové, hodně komplexní, s málo zralými i vyzrálými ovocnými tóny. I přes popisovaný kořenitý podkres pod celou chutí víno působí čistě, precizně, sebevědomě. 13% alkoholu. Nijak se nevytrácí ani s ohřátím a provzdušněním, což odpovídá očekávání u vín z italského Jihu. Líp by se mi to popisovalo, kdybych někdy byl dole pod Neapolí a zažil to tam, ale na podvečerní seanci s vyvoláváním vzpomínek na Toskánsko to úplně stačí.