Začnu provozním hlášením: ještě jsem s blogem neskončil, jen se navršily všemožné překážky. První prosincový týden jsem po návratu z Itálie rozesílal a rozvážel víno, resty za listopadovou přestávku se nahromadily. Druhý týden mě skolila neznámá potravinová otrava a byl jsem pět dní bez jídla. Podezření ukazuje na krémovou brokolicovou polívku. Začnu nový život bez zrádné zeleniny, jen s masem! Spolu s tím jsem úplně abstinoval. Teď v Adventu to taky nebudu přehánět s novými víny, kolem Vánoc jsem vždycky dopíjel vína, která jsem si celý rok schovával a občas i zapíral bedýnkářům – opozdilcům. Každé Vánoce to tak je.

S tím souvisí jedna otázka, která se v různých formulacích objevuje celých asi patnáct let, co píšu Skleničkův blog. Kdybyste si měli vybrat jediné víno, které si s sebou vezmete na pustý ostrov…? Jeden kamarád to teď nově naformuloval a při předávání několika vánočních bedýnek se zeptal, jaké jedno bílé a červené bych si vybral, kdyby to mělo být na celý zbytek života :-) Asi jsem se po návratu z Toskánska cítil šťastně, takže jsem v tom měl hned jasno.

Normálně bych pokračoval a nic bych na tom neměnil. Mám na Vánoce schovaných pár lahví základní Vernaccie di San Gimignano 2021 od Panizzi a Vino Nobile 2019 z Gracciana. I kdybych si mohl do konce života vybrat Sassicaiu nebo Romanée Conti, nic bych na tom neměnil a zůstal u dvou jmenovaných. Mám už na to nastavenou hubu, jsem přesvědčený o tom, že to jsou vína pro každou příležitost, a už neblázním z toho, že některá vína jsou tak drahá, že je nikdy ani neochutnám.

Můj čas urputného hledání a srovnávání skončil. Smířil jsem se s tím, že slavné devětadevadesátibodové víno je jen o málo lepší než moje oblíbené dvaadevadesátibodové (a i těch 92 bodů je někdy jen podcenění). Jasně, že nechci dobrovolně omezit konzumaci na jedno bílé a jedno červené. Těším se, že zrovna na Vánoce otevřu velký moselský ryzlink, desetileté toskánské Vinsanto nebo piemontské Ghemme. Ale kdyby mělo dojít na chleba s máslem, nemusím mít žádná superdrahá vína a úplně mi stačí to, co mám doma za běžně dostupnou střední třídu.