Po včerejším svátečně odpočinkovém výběru fotek z listopadového Toskánska mi došlo, že si všichni uděláte v pátek volno a že opravdu odpočinkové téma jsem měl dát až dnes, pokud tedy o prodlouženém víkendu vůbec někdo zabloudí na wine-blog. Takže začnu bezohledně odpočinkově: ve středu bylo v Toskánsku zataženo, ale ve čtvrtek po poledni se vyčasilo na 21,5 stupně. Moje italština se zlepšila, už jsem to dal zpaměti: Oggi abbiamo ventuno gradi! A samozřejmě, bez 17. listopadu 1989 bych teď v Toskánsku vůbec nebyl. Slogan Díky, že můžem to přesně vystihuje.
Prudil jsem na Facebooku fotkama z odpolední koupačky v moři, ale už jsem se nechlubil, že mě v rozfoukaném moři žahla do ramene medůza a než jsem došel domů, tak mi naskákaly pupence na nohou i na rukou. A kde je Zyrtec, když ho potřebuju? Zyrtec je doma. Jako lék na alergickou reakci zkouším Chianti Classico. Rozhodně to snižuje tenzi a poskytuje uvolnění, už pociťuju první příznaky zlepšení.
Pár slov o italské drahotě: včera jsem si koupil knihu! V italském knihkupectví měli jeden stojan s anglickými knihami a na něm skoronovinku: Frederick Forsyth, The Fox. Několik Forsajtů jsem kdysi v angličtině přečetl, tak jsem koupil. Čtení knih zřejmě není v Itálii výsadou bohatých, Liška stála 6,90 EURO. K obědu jsem měl v bistru risotto agli scampi s houbami a špekem za 6,50. Taky jsem rozbil skleničku na víno. Jako zkušený cestovatel si skleničky, špunty a otvíráky vozím vlastní, takže to byla rána. V první vinotéce jsem koupil poměrně způsobilou skleničku (calice) za 2,60 EURO, v nedalekém hypermarketu jsem našel další použitelnou, velkoobjemový tulipán na červené za 5 EURO. Přemýšlím o tom, že si pár pořídím i na doma. Jen nevím, jestli hned nebo později, abych ty skleničky zbytečně nevozil sem a tam. Kde budu doma za rok?
Původně jen zářijový experiment z nudy s nákupem lahve kampánského Mastroberardina se zvrhl v systematické hledání kampánských vín v supermarketech. V září jsem koupil Greco di Tufo 2021 (Mastroberardino) za 8 EUR a dnes postávám před regály s červenými jako mladá bříza a hledám jejich oceňované Taurasi :-) Mastroberardino byl nákup roku. Když už jsem o odstavec výš psal o italských lidových cenách, tak s drobnou výhradou: dnes jsem ve vinotéce viděl tři Carmignana od Fattoria Ambra. Barco Reale (11 E), Carmignano (16 E) a Riserva Montalbiolo (26 E). Hned mě napadlo, že musím aspoň Riservy zdražit!
Greco di Tufo 2021, Feudi di San Gregorio
Ještě jednou ta neznámá odrůda z jihoitalské Kampánie. Feudi di SG patří do italské špičky a jejich nezaměnitelné, graficky výrazné etikety si pamatuju i z českých vinoték (ale nevím, komu teď náhodou dělám reklamu). Ve skleničce je zářivá citronová světle žlutá barva, na nose hlavně zralá jablka, trochu citrusy, ale s rozmícháním se to výrazně mění ve prospěch citrusů. Květiny. Parádní čistota. V chuti perfektní harmonie, vynikající (ale ne přehnaná) kyselina, citrusový projev, lehké až (skoro) středně plné, má to těžko popsatelný jižní styl, ale díky ovocnému projevu a čistotě je to naprosto OK i pro konzumenty zvyklé na mezinárodní odrůdy. A pozor, je to zase hodně háklivé na provzdušnění. Hned po otevření to působilo reduktivně a chtěl jsem víno zadupat do země. Zdálo se hodně poplatné průmyslové výrobě pro supermarkety, ale než jsem se v předchozích odstavcích vyžvanil z banalit, víno se o dvě třídy spravilo a působí teď velmi suverénně. Moc se mi to líbí, navíc bez všech soukromých obezliček jako jsou (nebo mohou být) vzpomínky na Vesuv nebo výlety po Kampánii, protože v jižní Itálii jsem nikdy nebyl. Je to paráda, a je to jen v tom víně.