Náhodou jsem přešel na nový postup večerního upíjení vína a okamžitě se to vyplatilo! Jeden večer otevřu, druhý večer vypiju. Včera jsem vypil jen půl lahve Beaujolais a víno mě krutě nebavilo. Trochu jsem váhal, ale ročník 2018 se zdál být dostatečně dlouho v lahvi na otevření. A taky mě honilo pomyšlení, že je to poslední lahev ze starého dovozu. Přežila jen díky tomu, že během kovidových roků klesla frekvence návštěv a každá další návštěva by to mohla pokazit. Ročník 2018 byl v Beaujolais senzační, alespoň podle několika málo lahví, které na mě tehdy zbyly.  

Héritage 2018 Moulin-à-Vent AOC, Paul Janin et Fils
První večer bylo všechno jinak. Víno zklamalo a nezlepšilo se, přestože jsem seděl u knížky několik hodin. Bylo husté, koncentrované, s potlačeným ovocným projevem, na nose i v chuti bylo výrazné aroma zapařeného polyetylénového pytle. Naštěstí jsem je po dvou skleničkách odložil. Další den je o dvě třídy lepší. Temně rudá barva s fialovým meniskem, na nose robustní vůně fialek a koření (kmín). V chuti je výrazně lehčí než včera, s pěknou kyselinou, málo až středně plným tělem, trochu slané, zrale ovocné s výrazným kořenitým závěrem. Je to lehké (alkohol 14%, ale pocitově je to „jen“ zábavné pití), Včera těžká únava, dnes veselá zábava. Matně si vzpomínám, že jsem se v roce 2019 bál, že beaujoleské osmnáctky jsou sice oslnivě krásné, ale nevydrží. Podle dnešní lahve se zdá, že jejich čas teprve přijde, možná až za pět let.