Pár fotek ze čtvrteční degustace slovinských vín z Vipavského údolí v pražské kavárně Cacao, degustace pořádané s podporou slovinského velvyslanectví. Úvodní fotka je neupravovaný omyl, ale vypadá tak dynamicky :o) Pořadatelé zprovozňují projektor…
Možná někteří účastníci věděli, co čekat, já moc ne. Ve Vipavském údolí je něco přes 2500 hektarů vinic a 160+ vinařů, žádná velká síla v evropském měřítku. Nakonec jsem si vína rozdělil do dvou základních skupin. Mezinárodní, ať už odrůdami (Pinot Noir, Merlot, CS, Sauvignon) nebo projevem (svěže ovocná Pinela 2013 z družstva Vipava 1894). Soukromě si myslím, že tahle vína to budou mít s ohledem na přetlak nabídky na trhu hrozně těžké, a cenově nebudou schopná konkurovat vínům z Chile nebo z Itálie. Asi nejzajímavější byl Rdeči Jebačin 2011, cuvée Merlotu a CS, už díky odvážnému názvu, který pořadatelé eufemisticky překládali jako „Don Juan,“ ale s exportní cenou přes 9 EUR to prostě nevidím nadějně.
Druhou skupinu jsem si vytvořil z vín z místních odrůd (Zelen, Rebula) a naturálních vín dlouho macerovaných až oranžových. V řízené degustaci šly dvě, v následující volné jízdě bylo k dispozici další. Trh na lokální, autochtonní odrůdy a oranžády je sice maličký ve srovnání s mainstreamovým, ale roste a je stále zajímavější. Na horní fotce Matej Lavrenčič.
Ze druhé skupiny mě zaujaly hned tři vína: MI 2013 (vinařství Lepa Vida), směs Malvasia Istriana a Sauvignonu Blanc. Poznámky nebudu přepisovat, protože v baru za mými zády zrovna mixovali jahodový koktejl a to byl senzorický masakr. Burja bela 2011 je směs odrůd Malvasia Istriana, Rebula, Zelen a Ryzlink vlašský z biodynamického vinařství Burja Estate. Suché, 13,5% alkoholu, nazrálé, plné, komplexní, štiplavě kořenité a evidentně připravené s delší macerací na slupkách. Minerální a výrazné, ale pozor – žádný úlet, ale seriózní víno.
Další výrazný výlet do oranžových vín byla Rebula Grace 2010 (vinařství Svetlik). Jednoodrůdová oranžáda silné jantarové barvy (Ribolla Giala) macerovaná celý měsíc. Jedna vinice, jedna odrůda a jediné víno vyrobené v objemu pouhých 5000 lahví, přesně ve starobylé křesťanské tradici :o) Kořenitá vůně jde až do travnatých tónů a likérové plnosti. V suché chuti výrazná kyselina, komplexní a vrstevnaté, dobře pitelné, žádný úlet, ale seriózní víno. Pro některé příznivce oranžád to bylo až příliš cool, málo extrémní, mně se to líbilo právě díky bezproblémové pitelnosti. Kdybych to měl zařadit podrobněji, tak Minimal Veltliner Seppa Mosera je díky kratší maceraci ještě ovocnější a přístupnější.
Volná zábava přinesla několik zajímavých setkání s lidmi i víny, na fotce Medežija 2007 ze sušených hroznů Malvasie – hrozinkovým projevem připomíná toskánské Vin Santo, ale bez oxidativních aromat. Odnesl jsem si několik vzorků, takže mohou přijít ještě samostatné články, a slovinským lokálním odrůdám budu na našem trhu držet palce.