Titulek klame. Až tohle vyjde, budu na cestě domů s autem narvaným toskánským Carmignanem. Dnes Fontanafredda podruhé. I dalšího dne jsem se vydal pro rajčata a prosciutellu, ale vrátil jsem se s muškátovými hrozny a Barolem. Po předchozí zkušenosti se základním Nebbiolem mě Barolo lákalo. Vinařství Fontanafredda je považované za piemontskou špičku a v COOPu měli slevu. Barolo od Fontanafredda za 400 kaček, tomu se nedá odolat.  

O vinařství maličko podrobněji. Sídlí v Serralunga d’Alba, založil je první italský král Vittorio Emmanuele II a byla v tom nějaká láska k jisté Rose Vercellana. Proto se jejich nejlepší Barolo dodnes jmenuje Vigna La Rosa. 120 hektarů vinic komplet v biorežimu, družstvo s téměř třemi stovkami drobných majitelů vinic. Technologie vychází z tradice: mošt kvasí osm až deset dní v nerezových tancích s pravidelným potápěním matolin. Po vykvašení zůstává víno další týden se slupkami, aby se zvýšila extrakce a usnadnilo jablečnomléčné kvašení. Víno vyzrává ve velkých dubových sudech nejméně dva roky a další rok v lahvi.

Barolo DOCG 2018, Fontanafredda
Ve skleničce je světloučká rubínovka s hnědým odstínem a náběhem na oranžový výsledek. Na nose středně intenzivní, komplexní vůně, která se brání rozborce na součástky. Trochu červeného ovoce, víc květin, celistvé a příjemné. V chuti je hodně ohlazené, spojené, celistvé. Je to příjemné, ale trochu překvapivě chybí ostřejší nástup kyseliny a s tím výraznější struktura. Červené ovoce, květiny, lehce taniny a velmi lehký kořenitý závěr až do chininu. 14% alkoholu, dokonale pitelné, precizně udělané. A jo, chybí mi větší osobitost, svěžest, ostřejší kyselina. Oceňuju komplexnost a hladký projev, pitelnost. Za čtyři stovky v sámošce paráda.