Dnes je v Itálii Ferragosto a to je den jako stvořený k tomu, abych vysvětlil, kde se vzalo přísloví o pečených holubech, které člověku létají do huby! Bydlím na vesnici a minulou noc se nedalo spát. Psi vyli celou noc bez přestávky jako šílení. Úplněk míváme každý měsíc, ale takový blázinec nikdy. Vysvětlení přineslo brouzdání po italských webech. V pondělí 15. srpna je (v Itálii) svátek Nanebevzetí Panny Marie, italsky Ferragosto. Zatímco my už jsme několikátou generaci bezvěrci, udržování tradic a svátků převzala příroda a domácí zvířectvo. Není to zas až tak moc divné, tradice je dlouhá: křesťanské Nanebevzetí se dříve slavilo z rozhodnutí římského císaře Augusta (Feriae Augusti, odtud Ferragosto) jako svátek ukončení sklizně. Naše dožínky jsou později, ale Italové mají sklizeno už v srpnu. S tím souvisí i slavné sienské Palio a další lokální oslavy. A teď pozor, protože všechno souvisí se vším, typickým jídlem Ferragosta jsou pečení holubi :-)

Vendemmia Tardiva 2019 Orvieto Classico Superiore, Palazzone
Pár obecných poznámek k netypickému vínu. Je to Orvieto Classico, složením Grechetto, Trebbiano, Malvasia a Sauvignon Blanc. Poměry se mění podle ročníku, v rámci denominačních pravidel. Matně si vzpomínám na degustaci ve vinařství v říjnu 2021. Vendemmia Tardiva 2018 právě dostala nejprestižnější italské vinařské ocenění Tre Bicchieri a já jsem se vinaře záměrně provokativně zeptal, jak jde dohromady sladké víno s orvietskou tradicí, reprezentovanou denominací Orvieto Classico a suchými víny. Řekl mi, že to jde dohromady výborně, protože lidé dříve brali sladká vína jako (vítaný) kalorický doplněk stravy při těžké práci. Vyrozuměl jsem z toho, že dříve žádné předsudky vůči sladkým vínům nebyly. (Ostatně si povšimněte, dodávám za pana Skleničku, že technologii pro řízené kvašení vymyslel jistý Ital z Piemontu až na samém konci devatenáctého století, takže… až do konce devatenáctého století se mnohá vína, která dnes známe jako zásadně suchá, nutně musela vyrábět se zbytkovým cukrem.)

Technologicky je to pozdní sběr přezrálých hroznů, lisují se celé hrozny a víno zraje jen v nerezovém tanku. Když jsem byl ve vinařství poprvé v červnu 2016, teploty už před polednem dosahovaly 38 stupňů, Giovanni Dubini mluvil o víně z botrytických hroznů a já jsem mu namítl, kde by se tady, ve vyprahlé Umbrii, vzala ušlechtilá plíseň? Mávl rukou dolů z kopce: Vidíš ten potok? Tam dole se stahuje ranní mlha a hrozny chytají plíseň. Tady nahoře ne, ale dole u potoka sbírám hrozny s botrytidou. Když přijedete do Umbrie poprvé a zažijete ty strašný vedra, je to záhada, ale přesto tam všechno roste, zelená se, a pokud jsem si všiml, vinice nejsou zdaleka tak vyprahlé jako o kus dál na sever v Toskánsku.

Tak konečně degustační poznámky! Ohromná barva, čisté zlato, drobné nečistoty jako u nefiltrovaného vína (se za minutu usadí a víno je čiré). Na nose středně intenzivní, čisté, přezrálé, medové, botrytické včetně vosku. V chuti hruškové, s málo výraznou kyselinou, přezrálou až nahořklou chutí hrušek máslovek, s vyšší koncentrací, krémové, sladké, ale s dvanácti procenty alkoholu hádám na cukr kolem 40 gramů. Právě teď je celkový projev trošku hrubý a závěrečná hořkost agresivní, ale tohle je víno nejmíň na dalších deset let.