Dnešní pijácké poznámky začneme v toskánském Toskánsku. To jen pro upřesnění, protože můj dávný kamarád René Bárta se chopil vařečky na Spielberku a propaguje tam moravské Toskánsko. To jsou ty zvlněné kopce kolem Kyjova, které při večerním slunci v létě dělají obrazové iluze známé z Toskánska, hlavně z Val d’Orcia. Nedosti na tom, dnes jsem viděl na Facebooku příspěvek německého vinaře, zmiňující francké Toskánsko, tedy německou Frankonii zaslíbenou Silvaneru. Napjatě čekám, kdy se objeví burgundské nebo šampaňské Toskánsko :-)  

Často tady prudím s propagací myšlenky, že vína se mají pít mladá (dokud jsou dobrá), ale dnes jsem zaskočil sám sebe. Našel jsem v chladničce Vino Nobile 2014 z Gracciana. Usoudil jsem, že už dávno mělo být vypité, upekl pizzu a otevřel lahev. Hned první napití ukázalo výraznou kyselinu a zelené tóny, nezralé taniny (kterým soukromě říkám vrbová houžev na jaře), jen slabě, ale bylo to tam. Za chvilku se to srovnalo. Co bych dnes dal za další tři krabice! Připomínám, že jsem víno poprvé ochutnal v listopadu 2017 v Graccianu a moc se mi líbilo. Julio Straccia mi přitom mimochodem řekl, že Riservu 2014 dělat nebudou. Logicky jsem se zeptal, co se stalo s obsahem barikových sudů, kde zrálo víno na Riservu a Julio mi jen posunkem naznačil, že bariky skončily v základním Vino Nobile. Došlo mi, že to bude dobře zrát a koupil všechno, co se mi vešlo do auta. Příští rok jsem skoupil i poslední krabice. Ve skutečnosti bylo asi v roce 2019 období, kdy se víno zavřelo a nebavilo mě, ale později se zase vrátilo do formy. Preference mladých a starých vín asi nezměním, ale ilustruje to mou výhradu k amatérskému archivování vín – musíte vědět, kdo víno vyrobil, jak to dělal, jaký to byl ročník, a mít nějaký důvod, proč zrovna tohle víno místo stovky jiných chcete archivovat. Konkrétně 2014 byl bídný ročník (alespoň podle toho, že v Graccianu usoudili, že Riserva není dost dobrá), ale příměs barikované Riservy výrazně pozvedla „základní“ Vino Nobile (přestože objemově to nebylo nic významného, Riservy bylo pár sudů).

Vino Nobile di Montepulciano 2014, Tenuta di Gracciano della Seta
Klasická rudočená barva, na nose peckoviny (třešně, višně) a trochu dřeva. Lesní ovoce i piniový les, živé a harmonické. V chuti slušně ohlazené a s výraznou kyselinou, zase třešně a višně, lesní plody, středně plné tělo, optimální zralost. Velmi decentní a jemné koření v závěru, 13,5% alkoholu. Spojené chutě a harmonie, výraznější sud, šťavnatý projev a stále dost energie. Nejmíň pět let by se ještě mělo udržet, za mě je to výborná rovnováha mezi svěžestí a ohlazenou nazrálostí – víno má oboje a svěžest ještě neodchází. Veliká spokojenost.