A je to tady, konečně mám důvod zahájit fotkou slavné siluety San Gimignana. Degustace byla v Larnianu, odkud máte Sangi s poledním sluncem proti foťáku, proto fotka tak dopadla. Přidám aspoň fotku samotné usedlosti Larniano, většina vinic Panizzi je na svazích pod usedlostí.
Tohle je věž (údajně) z roku 1000, které se říká Torre Larniano. Nepíšu to jen z dětinského rozmaru, Panizzi podle ní nazvali nové víno.
Na začátek překvapení, bubliny z ročníku 2016. Čistý Pinot Nero a klasická betoda s druhotným kvašením v lahvi. Plnotučné, ovocné, s bohatým perlením, 12% alkoholu, krásný sekt.
Camelia Lazar, obchodní a marketingová ředitelka. Energicky mi ukazuje, kde je Sangiovese a kde Vernaccia nebo Pinot Nero, na začátku degustace mi vysvětlila, proč je celý ročník 2021 jiný než předchozí. Před návštěvou jsem vypil šest Vernaccií různých výrobců a rozdíly byly skutečně nápadné. Od května až do sklizně v San Gimignanu nepršelo, réva se v půlce cyklu přestala starat o hrozny a zachraňovala sama sebe. Nakonec to dobře dopadlo a hrozny dozrály, ale prý to byl dosud nevídaný průběh roku s extrémním suchem.
Za mě je základní Vernaccie 2021 vynikající, Riserva 2017 skvělá a už teď vyzrálá a pitelná, vyzrálejší než je teď Riserva 2016. Překvapilo mě Evoè 2016, Vernaccia vyrobená s dlouhou macerací slupek jako oranžové víno. Měli jsme ho na slunci v počínajícím parnu málo vychlazené, ale chutnalo jako klasické bílé s trochu důraznějším kořenitým závěrem, vůbec ne jako oranžáda.
Ceraso 2021 je rosé ze Sangiovese a Merlotu 50/50, svěží a zároveň ne úplně jednoduše ovocné. Přeskočili jsme několik vín (Santa Margherita 2021 je nalahvovaná, ale bude se prodávat až v červenci, podobně Pinot Nero), a několik lahví jsem si odvezl s tím, že je teď přeskočím a napíšu o nich, až si doma otevřu lahev.
Na závěr jedna novinka, Chianti Colli Senesi 2020 Torre Larniano. Má jinou etiketu i název, protože Panizzi už mají dvě jiná Chianti Colli Senesi. Tohle je vyrobéné jen v nerezu a je po všech stránkách hodně expresivní a zábavné. Ohromná rudá barva, ovocný nos s lesními plody a to samé v chuti. Krátká macerace = málo tříslovin, ovocný projev, krásně pitelné.
Pořád mě baví čistota a elegance jejich vín, i základní Vernaccia je letos hodně nadprůměrná. Teď v květnu asi další bedýnku z Panizzi ještě nepřivezu, chci počkat na novou Vernaccii Santa Margheritu 2017 i Pinot Nero. Přivezl jsem si pár dalších vzorků a ještě se k nim na blogu vrátím.