Guidalberto je druhé víno vinařství Tenuta San Guido, výrobce Sassicaie, nejslavnějšího italského vína moderní doby. Dárek přivezený z říjnové cesty do Toskánska má zábavný příběh. Povídal jsem si v Toskánsku s neznámou paní a mezi řečí zmínila, že pracuje ve vinařství v blízkém Bolgheri. Taky byste se zeptali v kterém vinařství, žejo. Když mi řekla, že v Tenutě San Guido, byla i další otázka jasná. Zeptal jsem se, jestli se mnou půjde na večeři, protože chci vyzvídat :-) Na večeři jsme šli, druhý den mi přinesla Guidalberto 2019.
Berte to prosím jako zábavnou ilustraci teze, kterou na blogu píšu už několik let: když se vypravíte do Alsaska, Toskánska nebo Beaujolais, kamkoli vás víno táhne, na místě zjistíte, že náhle je to všude blízko. Všechna ta místa, o kterých doma čtete s povinnou úctou, jsou najednou na dosah ruky.
První dny doma jsem se bál, že ročník 2019 je ještě příliš mladý a měl bych lahvev otevřít za rok nebo za dva. Potom jsem si vzpomněl na všechny zkušenosti se Sassicaiou. Tohle víno bylo vždy krásně pitelné hned po uvedení na trh. Žádné přehnané taniny, žádná nepřístupnost. I letošní degustace mladé Sassicaii a Ornelaii v říjnu v Bolgheri to ukázala, obě vína už byla ve skvělé formě.
Po dvou týdnech šlo Guidalberto pod vývrtku. Technicky je to 60% Cabernetu Sauvignon a 40% Merlotu, na vinici je 6250 keřů na hektar. Lisují se odstopkované hrozny (aby se vyhnuli vyšším taninům), spontánní kvašení v nerezových tancích s řízenou teplotou. Patnáct měsíců v barikových sudech. Technická data o ročníku 2019 jsem na webu nenašel, ale Guidalberto lahvovali odhadem v únoru 2021.
Kaplička na etiketě (i na úvodní fotce) je známá jako Kaple San Guido a stojí u křižovatky staré silnice Via Aurelia s okreskou přezdívanou Viale dei Cipressi (horní fotka), tedy slavnou několikakilometrovou cypřišovou alejí, která vede až do Bolgheri. Kapli postavili v roce 1703 na památku Saint Guida della Gherardesca, poustevníka z přelomu jedenáctého a dvanáctého století a praprapředka dnešních majitelů Tenuty San Guido. Kaple měla sloužit zemědělským dělníkům k nedělním mším, tedy aby se nemuseli kvůli mši vzdalovat z polí. Kapli proslavila báseň Giosuè Carducciho, jehož rodné městečko Castagnetto se na jeho počest přejmenovalo na Castagnetto Carducci. Je to jen pár kilometrů odsud a Carducci tam má muzeum.
Guidalberto 2019 IGT Toscana, Tenuta San Guido. Ve skleničce je temná rubínově rudá barva, na nose středomořské koření (kmín, anýz, hřebíček, skořice, vanilka), jemný projev a jen lehce červené ovoce. V chuti je to otočené: úplně suché s pěknou kyselinou a pevným až sošným projevem, červené ovoce v popředí, ale hned za ním středomořské koření a herbální tóny. Vanilka a tabák ano, třísloviny na jazyku ne, nebo alespoň ne tak, že by vyrušovaly. Koncentrovaný projev se slanou chutí v závěru. Jak jsem si pochvaloval, že víno (obecně vína ze San Guido) je pitelné už teď a taniny nedrhnou, tak dva roky ležení by určitě pomohly. Pevná struktura a „sošný projev“ ano, ale je to ještě trochu hrubé a málo spojené, dva roky zrání by mohly nastolit opravdovou eleganci. Podporuje to degustace druhý den. Polovinu lahve jsem nechal nedopitou, druhý den je víno zřetelně hladší a harmoničtější. Lesní plody, dokonalá zralost ovoce, hladké taniny, spojené chutě. Druhý den je Guidalberto o třídu lepší, krásné.