Začnu strašně banálně, víno jsem koupil díky úvodní fotce. Vracel jsem se v pátek kolem SanGi z jedné návštěvy, krásně vylezlo slunce a pohled na hodinky říkal, že nejlepší fotky sangimignanského panoráma budou ze Santa Lucie. Zajel jsem tam, drze odstavil auto na parkovišti vyhrazeném pro hosty místního agriturisma a fotil. Při návratu jsem si přečetl ceduli parkoviště a došlo mi, že jsem zastavil u vinařství, které jsem v minulosti marně hledal.   

Rodina Zonin vlastní asi deset velkých vinařství po celé Itálii a zaměřuje se na velkovýrobu supermarketových vín. V Itálii je nemůžete minout, často jsou vidět i v českých supermarketech a na benzinových pumpách. Už někdy v roce 2003 jsem v Toskánsku slavil svátek s jejich prosekem, tehdy stávalo 3,49 EURO. Vůbec první vinařství, které jsem v Toskánsku navštívil, byla Fattoria Il Palagio, která taky patří Zoninům. A tady se dostávám na půdu nejasných spekulací – původně snad byla Abbazia a Palagio vlastněná společně, dnes jsou (snad) rozdělené mezi členy rodiny, kteří spolu diplomaticky řečeno příliš nespolupracují. V červnu v Il Palagio nabízeli jen starý ročník Vernaccie Gentilesca, teď v říjnu v Abbazii neměli z Palagia vůbec nic :-) Koupil jsem dvě Vernaccie k domácímu přezkoumání.

Vernaccia di San Gimignano 2020 DOCG, Abbazia Monte Oliveto
Zajímavá odchylka v ambaláži: Vernaccia DOCG má předepsaný typ lahve. Dnešní Vernaccia je neklasická bordeauxská lahev, s ramenatým vrškem. Ve skleničce klasická světle žlutá barva, na nose hrozny, citrusy, žluté ovoce, málo až středně intenzivně. V chuti suché s pěknou kyselinou, citrusy, jablíčka, ale v zásadě ploché, bez těla. Smiřuje mě s tím svěžest, čistota a nízký alkohol (12,5%), do gastronomie OK, ale jinak víno bez ambicí.

Gentilesca 2019 Vernaccia di San Gimignano 2019 DOCG, Abbazia Monte Oliveto
13,5% alkoholu a částečný barik. Pěkná světloučká citronově žlutá barva, na nose neovocná, herbální a kořenitá vůně, jen v pozadí citrony. V chuti středně až hodně plné (s ohledem na odrůdu hodně plné), suché, s dobrou kyselinou, komplexní a opět, hodně herbální a kořenité. S provzdušněním se celý projev odlehčí a zovocní do krásně čistých citrusů, moc pěkné.

První hodiny po otevření jsem si stěžoval, že je to zajímavé a strukturované víno, ale míjí se s očekávanými odrůdovými charakteristikami. Původní závěr byl ironický – když v podobných situacích nevíte, co s tím, doporučíte rok nebo dva počkat s otevřením. Druhý den s provzdušněním přišly cuítrusy a odrůdové charakteristiky, takže počkat rok nebo dva roky platí i bez ironie. První den rozpačitý obdiv, druhý den se uznání mísilo s nadšením :-)