Tradiční výrobce v Carmignano, necelých deset kilometrů od Florencie, a tradiční toskánské víno. Jako napotvoru je to Sangiovese s přídavkem asi deseti procent Cabernetu Sauvignon (a něco málo dalších odrůd), protože tradiční italská vína většinou nejsou taková, jaká si my Češi představujeme nebo jaká bychom je chtěli mít :-) Hodí se to napsat právě teď, protože zrovna teď odpoledne na zahradě se mi CS ve směsi zdá hodně nápadný.  

Když jsem před dvěma roky chtěl přihlásit první dovoz Carmignana do soutěže vín, došlo k nečekané neshodě: pro pořadatele bylo Carmignano s předepsanými deseti až dvaceti procenty CS v kategorii směs červená, pro mě Sangiovese (protože je to tradiční toskánské červené postavené na Sangiovese definované slavným medicejským dekretem skoro před 300 lety, 1716). Tehdy jsme to vyřešili snadno, víno jsem nepřihásil. Občas si na to vzpomenu, jako teď, kdy – viz výše – je Cabernet v chuti nápadný.

Carmignano Montefortini Podere Lombarda 2018 DOCG, Fattoria Ambra
Povinné technikálie: od ročníku 2018 s bio-certifikací, ale mnohem důležitější je údaj o tom, že kopec Montefortini je na pískovci. Složení 80% Sangiovese, 10% Cabernet Sauvignon, 5% Canaiolo Nero a zbytek „ostatní“ místní odrůdy berte s rezervou, to se může v jednotlivých ročnících měnit. 5000 keřů na hektar a výnos 4000 litrů z hektaru, takže asi kilo hroznů na keř. Kvasí dva až tři týdny s batonáží, školí se rok v sudech různé velikosti (od 350 až po 2500 litrů). To jsem naporvé hodně ocenil: všechna vína mají jasný dotek sudu, ale nikdy to není jasný barik (chuť vyfutrovaná novým barikem) ani oxidace ve velkém starém sudu. Vždycky to byl neurčitelný mix, kde převládaly hrozny. Sud je všudypřítomný, ale nezasahuje do chuti.

Střídmá etiketa, klasická bordeaux láhev, pevný celokorek. Vzhledem je to mix rubínu a granátu, středně vybarvené, s výraznějším bledým okrajem. Na nose spíš kabernetově plné než lehké po Sangiovese. Fialky a lesní plody, paprika a třešně, les i zemitost. V chuti plnější ovocem i alkoholem (14,5%) s upozaděnou kyselinou. Lesní plody, třešně, kafe, v plnějším těle a v závěru se kyselina prosazuje líp, než na začátku. Hodně mladé, se svěžím ovocným projevem a sametovými taniny, i přes vyšší alkohol působí lehce a dobře se pije. S archivací poradím střídmě, otvírat za rok až tři roky, stále to vidím jako výborné víno na pití, ne na delší archivaci.