Před devíti lety jsem v Perugii potkal Fabia Zanzucchiho, italského someliéra a obchodníka s vínem. Ve středu jsme se znova potkali v toskánské Lucce. Tentokrát to nebyla náhoda. Za těch devět let jsem si několikrát všiml, že nabízí a propaguje stejná vína, jaká jsem vozil do skleničkovských bedýnek. Náš vkus se protnul u Fattorie di Palazzo Vecchio (Montepulciano), Palazzone (Umbria) nebo sicilského Castello Solicchiata. Teď jsme zjistili, že oba máme rádi Fattorii Ambra (Carmignano). V posledních letech Fabio propagoval některá vína z Alto Piemonte a Colli Euganei, což jsou u nás málo známé regiony. Tak jsem mu stručně napsal na Facebooku.  

Požádal jsem ho o malé školení o Colli Euganei a Alto Piemonte. Když mi v úterý večer napsal, že mi otevře dvacet lahví a potom si dáme oběd, dostal jsem trému a napsal mu, ať pár lahví ušetří :-) Fabio to ale pojal královsky. Takže jsem se jeden den místo plavání v moři školil v poměrně neznámých, ale o to zajímavějších vínech.

První runda, Francesca Castaldi. Herbaluce, Nebbiolo a Vespolina, to třetí je Uva Rara. Bílé s krásnou kyselinou a všechna vína s výraznou štiplavou kořenitostí. Jestli jsem to správně pobral z výkladu, tak Alto (horní) Piemont je pás na severu pod Alpami, kde před sto lety bývalo skoro 50 tisíc hektarů vinic. Potom přišla phyloxera, několik jarních mrazů a hlavně se proslavilo Nebbiolo z Langhe, a staré vinice postupně mizely. Dnes jich je kolem pěti tisíc hektarů.

První bomba, Iris od Mazzoni(ho?). Vino da Tavola, bez uvedení ročníku (ale je to 2019). Intenzivní vůně, tenčí chuť, dokonale vyrovnaná a slaná, dlouhá, lehce oxidativní projev. Tisícovka sud a je to prostě starobylé, starosvětské bílé. Odrůda neuvedena, čisté Herbaluce. Uva Rara 2019 od Francesca Castaldi je (překvapivě) název odrůdy. Víno má nádhernou barvu, voní jako růže, svěží ovocná chuť a zase spice, štiplavě kořenité.

Už koukám, že k některým vínům jsem si nenapsal poznámky, tady začalo přituhovat. BIGIN 2018 je čisté Nebbiolo s plnějším ovocným tělem, silnější kyselinou, dlouhé a výrazně strukturované. Je to jako dívat se na film, pořád se něco děje. Potom polknete a ještě dvě minuty to trvá :-) Moc se mi líbilo Nebbiolo 2018 od Mazzoni (ohromně ovocné a jen 13% alkoholu). Ghemme 2016 bylo excelentní Nebbiolo a nádhera.  Ghemme Ai Liveli 2015 je čisté Nebbiolo z jedenapůlhektarové vinice, monopolu. Trochu hladší a starobylejší verze předchozího, mně bavilo víc Ghemme 2016. Fabio propaguje Gattinaru 2017 od Azienda Franchino (druhá fotka), mně nezbývá než souhlasit. Rodinné vinařství, asi 20 tisíc lahví ročně a je to skutečně vyjímečné.

Fabio si na moje školení vypůjčil salonek v místní restauraci Olio su Tavola, česky olej na dřevě (ale zároveň i na stole). Je to (moderní) restaurace provozovaná v prodejní galerii, takže název se blíží genialitě. Restaurace sice otvírala až v pět večer, ale kuchař nám brzy odpoledně uvařil malou hostinu. Na prvním obrázku předkrm, tatarák s pečeným morkem servírovaný v hovězí kosti.

Secondi piatti, klasická toskánská pasta al pomodoro se sýrem a pár drobnostmi, které se ztratily v překladu.

Hlavní chod, vepřové žebírko pečené 48 hodin, se salátem. Jasně že se maso rozpadalo a bylo jemné, ale kvůli té sladké tučné omáčce byste zabíjeli, pokud nejste vegetariáni.

Čokoládová zmrzlina a marinované třešně je jasná kombinace, zde je dotažená strukturou oříšků dole a hrudkovaným pylem nahoře. Úplně jsem z italsko-anglického výkladu nepobral, jak ten pyl zpracovali, ale kromě chutí tam byly navíc rozdíly textury zmrzliny, višní, oříšků a pylu.  Ufff!

Jako bonus jeden nápad z Olio su Tavola, zahrádka, kde si pěstujou koření. Známé dřevěné bedny na víno, v každé cedulka s popisem koření.

Uprostřed přehlídky jsou dvě dosud nezmíněná vína Marka Sambina (Le Femminelle 2017 a Alter 2015, Colli Euganei). Mají nádherné barvy, jsou to různé poměry Cabernetu Sauvignon, Cabernetu Franc a Merlotu a mně se moc líbila.

Takže mám v Toskánsku velký dluh (děkuju, Fabio!) a doufám, že mi nově nabytá zkušenost s víny brzy k něčemu bude.