První náznaky dosvědčují, že jsem se v Toskánsku rychle aklimatizoval. V neděli večer bylo polojasno až zataženo, byla mi zima a musel jsem si obléct dlouhé kalhoty a svetr. Zabalil jsem ho s sebou jen pro jistotu s tím, že ho skoro jistě nebudu potřebovat. Ve svetru jsem zajel pro pizzu, teploměr v autě ukazoval 24 stupňů. To bych doma bral jako vedro.  

Oasi Verde je nejlepší pizzerie mezi Cecinou a Volterrou. Tak to bylo od roku 2004 a nic se na tom nezměnilo ani dnes, tady je svět ještě v pořádku. Jejich Boscaiola mě naučila, jak v pizze využít salsicciu, během let jsem projel skoro celé menu. Za ty roky určitě vyměnili spoustu pekařů, ale jsou stále vynikající.

K večeři jsem otevřel dvě lahve, první darované Sangiovese 2019 IGT z Cantina di Magliano in Toscana, a Carmignano Riserva Elzana 2017 z Fattoria Ambra. O nepovedených vínech tady většinou nepíšu a tak i Sangiovese z Magliana přeskočím (nevýrazné s malým zbytkovým cukrem). Carmignano jsem dostal jako vzorek od výrobce. Nechal jsem se pozvat od Giuseppe Rigoliho na krátkou degustaci ve vinařství. Vzhledem k pokračujícím kovidovým omezením jsme to provedli improvizovaně na dvoře vinařství, ale s prohlídkou sklepa a výkladem. Rigoli právě nalahvoval Barco Reale 2020 i Carmignano 2018, projeli jsme všechna vína včetně bílého Trebbiana a dvou Riserv 2017. Úplně stručně, Barco Reale je ještě mlaďoučké, ale „za ty prachy úplně v pohodě, seriózní víno.“ Překvapilo Trebbiano, které jsem před rokem do bedýnek zamítl. Letos bych ho vzal, pokud bych dokázal bedýnky dovézt brzo. Je to jednoduché víno bez velkých ambicí, ale dokud drží svěžest a živost, tak je to v pořádku. Obě Carmignana výborná, pro mě zase o chlup lepší Santa Cristina než Montefortini. Cristina má trochu ovoce a energie navíc. Montefortini výborný, ale v přímém srovnání je Cristina o kousíček lepší. Podobně to mám s oběma Riservami, Elzana je o kousek zábavnější, barevnější než Montalbiolo.

Podrobnější popis degustace ve Fattorii Ambra už asi nedám, tak přidám jeden postřeh: na dvoře vinařství jsem pozoroval docela velký počet domorodců, kteří přijížděli svými Fiaty pro víno do petky nebo BIB boxy, zkrátka pro sudovku. Pan Rigoli to komentoval, že to je pro vinařství důležitý příjem a zároveň velká věc, pokud jde o kvalitu vína. Dává jim to navíc další možnost selekce hroznů. Hrozny, které nechtějí do lahvovaného Carmignana, mohou odložit do sudovky, a do lahvovaných vín mají lepší hrozny. To souvisí s tím, že jsou v místních poměrech velké vinařství: 23 hektarů je na italské poměry málo, ale celé Carmignano DOCG má asi 105 hektarů.

Carmignano Riserva Elzana 2017 DOCG, Fattoria Ambra
Světlejší červená s výrazným hnědým až cihlovým odstínem a výrazně světlým okrajem. Na nose typické Sangiovese s lesními plody a jehličnatým, borovicovým lesem. Slušná intenzita a elegance. V chuti pěkné ovoce i kyselina, zase lesní plody a zralé višně, pěkný kávový tón, středně plné (a samozřejmě úplně suché), toskánsky horké (14,5% alkoholu). Technicky je to Sangiovese s 10 – 20 procenty Cabernetu Sauvignon, ale tentokrát vliv CS moc neregistruju a popisuju víno jako Sangiovese. Je to dobře udělané, strukturované, tak akorát koncentrované, a chválil bych víc, nebrzdit mě ještě příliš výrazné taniny v závěru. Jak jsem psal výš, že Trebbiano spěchá, tak Elzana naopak potřebuje čas na rozpuštění taninů. Myslím, že část vína zrála v barikových sudech a barikové třísloviny jsou v závěru chuti jako kdyby cyklista v cílové rovince začal brzdit. Ale víno působí už teď harmonicky a čistě, za rok by to mohlo být vynikající.