V některých věcech jsem zásadově konzervativní, že by mě i kardinál Duka pochválil. Například donedávna jsem neměl platební kartu, donutily mě až plány na cesty do ciziny. Plány teď selhaly a já místo obdivování piniového háje a mořského horizontu sedím doma. Tradiční skleničkovská odbočka č.1, piniový háj :-)
Na začátlu května jsem si vyjednával pronájem bytu v italském přímořském letovisku. Viz výše, vyjednávání ztroskotalo, ale podělím se o jednu příhodu. Nejmenované letovisko dokonale znám, je to vesnička a strávil jsem tam na dovolených postupně asi tři měsíce. Realitní kancelář mi napsala, že byt, který chci, není k dispozici, ale že mi nabízí jiný: fronte pineta, vista mare… (česky: před piniovým hájem, s výhledem na moře). Četl jsem zrovna na webu poznámky o investigativní skupině Bellingcat, která usvědčila slavnou Ruskou Armádu ze sestřelení malajského civilního letadla nad Ukrajinou. Velkou roli v tom hrály sociální sítě a kontrola soukromých fotek pomocí Google Street View a dalších veřejně dostupných zdrojů. Původně jsem chtěl zkontrolovat, jak daleko je to z pronajatého bytu do Rosticcerie Il Giaguaro, ale brzy jsem na Street View objevil, že nabízený byt má okna na východ a moře i s pinetou je na západě :-) Květen je v mém vysněném letovisku měsíc „ani noha,“ ale na moje odhalení už realitka nereagovala. Pochopil jsem, že zahraniční dovolená 2021 bude pro Čechy problematická.
Zpět k tématu: Vermentino. Už jsem o něm psal mnohokrát, ale opakování je trenér paměti. Sella e Mosca je velkovýrobce ze Sardínie a Vermentino di Sardegna je pochpitelně jejich nejdůležitější odrůda. Vinařství vlastní (nebo jednu chvíli vlatnil) jeden síťový investor do alkoholu, takže mají celosvětový prodej. V Toskánsku bývala jejich Vermentina (pod různými názvy) v každém COOPu za cenu cca 5,95 EURO (fotka). Naposledy jsem tam byl někdy v roce 2017, takže připočtěte odhadem jedno EURO. Další odbočka ke skleničkovskému konzervatismu požehnanému Dominikem Dukou: u dovozce (LESA) jsem se zeptal, jestli už mají nový ročník Vermentina. Měli, ale museli mi sundat z regálu ještě nerozbalenou paletu. Měl jsem první lahev. Cítil jsem se poctěný, tak jsem se ze zdvořilosti zeptal na Marchese di Villamarina, Cabernet Sauvignon od stejného výrobce. Měli ročník 2015. Je to jeden z nejlepších italských kabernetů, možná druhý nebo třetí hned po Sassicaie. Nevím, jestli bych ty prachy vyrval z peněženky, ale s novou platební kartou je to nesrovnatelně lehčí :-) Stay tuned…
Vermentino je svého druhu Chardonnay pro chudé na ligurském pobřeží. Pěstuje se od Janova až skoro k Římu, a důležitá poznámka: v Itálii se víno pije pouze k jídlu. Snoubení vín a pokrmů je tam stejně samozřejmé, jako že se na prvního května nejde do práce. Připomenu jednu příhodu, kterou jsem tady už jistě psal: po patnáctihodinové cestě do toskánského San Vincenza jsme s ženou a dvěma dětmi šli na večeři do místní restaurace. Začínala turistická sezóna, číšník byl očividně znuděný až otrávený, že o půl desáté přišli nějací cizinci bez nejmenší znalosti Italštiny. Řekl jsem rodině, ať si každý objedná kolik chodů chce a vydrží. Přežili jsme hroznou cestu a můžeme slavit :-) takže byly saláty, carpaccio z lososa, nudle a pizza i nějaké dolce. Vrchní si to psal a zeptal se, co chceme pít. Dětem jsem objednal ovocné džusy a dodal jsem, že jsem na lístku viděl nějaké místní Vermentino a že to bych chtěl k lososu. Vrchní se rozzářil, rozpažil jako dopravák na křižovatce a tvářil se, jako by chtěl předvést árii Brindisi z Traviaty. Hlasitě vykřikoval, že ho baví život, protože ti barbaři z ciziny vědí, že k rybě patří Vermentino… Jeho přístup k nám se úplně změnil. Nechci přisypávat sůl do ran českých gastropodnikatelů, ale zmiňovaná lahev místního Vermentina byla na ceníku (v obyčejné toskánské restauraci v turistické sezóně) za osm EURO.
La Cala 2020, Vermentino di Sardegna DOC, Sella e Mosca
Tradiční ambaláž s čirým sklem nechá vyniknou barvě vína. Vermentino bývá bledé, bleďoučké, letos je to sice „citronově žlutá,“ ale plnější, než jak si vzhled pamatuju z italských dovolených. Na nose čisté zralé citrusy a žluté ovoce, plus hodně zralé květiny. Jednoduché nebo aspoň přehledné :-), středně intenzivní, harmonické. Nebývalo to tak intenzivní. V chuti úplně suché, slušná kyselina, citrusy a jablka, středně tělnaté (zase o trochu plnější, než jak si je pamatuju z dřívějších let), s kamenitě minerálním závěrem. 12,5% alkoholu. Celkovým projevem je to jednoduché až obyčejné víno, letos o kus zralejší v ovoci i plnější v těle, ale přesto nic, z čeho byste chtěli tančit na stole. Ovoce nevýrazné, projev sice typický a svěží, ale trochu fádní. Pro mě to má bonus čtyř nebo pěti měsíců strávených v Itálii a tehdejší každodenní dostupnosti ve všech supermarketech za 5,95 EURO.