Už minulý týden jsem nadšeně kvokal, že doručovací služba přivezla první vzorky vín z Domaine de Villargeau. Jen připomenu, že jsem ve vinařství byl poprvé v únoru 2013, ale dlouho z toho (kromě zkušenosti) nebyl žádný užitek. V lednu 2020 Marc Thibault z Villargeau přijel na degustaci pořádanou francouzskou ambasádou a jeho Sauvignony 2018 se mi moc zalíbily. Hned z toho byla Skleničkova bedýnka, která mi následně pomáhala přežít první jarní měsíce covidového lockdownu. Villargeau je rodinný podnik s asi dvaceti hektary v maličké apelaci Coteaux du Giennois. Má bio certifikaci Terra Vitis a pro mě je zajímavý (kromě vynikajícího poměru ceny a kvality jen deset kilometrů od slavných loirských vinic v Sancerre a Pouilly-Fumé) čistotou vína a strukturovaností. Odhaduju, že to druhé souvisí s dlouhým ležením vína s kvasnicemi, i nejzákladnější základka 2019 z nerezového tanku se lahvovala na konci ledna 2021.
Domaine de Villargeau 2019, Coteaux du Giennois
13,5 alkoholu a nová etiketa. Ve skleničce je světlá slámově žlutá barva, na nose středně zralý angreštový Sauvignon se žlutým ovocem. Typická odrůdová aromatika, nepřehnaná, spíš málo intenzivní, ale pěkně zralá. V chuti zatím sevřené, se zakomponovanou kyselinou, citrusové a meruňkové s bílými broskvemi a vápencově minerálním projevem. Perfektně čisté, zpočátku trochu vystupoval dotek kvasnicového projevu a minerality. Po hodině kvasnice nenacházím. Možná to byla autosugesce, protože jsem přitom přemýšlel o tom, že Thibaultové nechávají základní Sauvignon ležet v nerezu 15+ měsíců a lahvují na konci ledna. Víno je v zásadě jednoduché, ale perfektně čisté, málo až středně plné, s pevností stavby, sošností, která mě okouzluje. Druhý den má ovocnější projev, ale stále baví čistotou.
Po paměti srovnávám s předchozím ročníkem: 2018 byla ovocnější a robustnější, určitě i příjemnější „na první dobrou“ (ale všechny 2018ky byly takové). Marc Thibault vyprávěl (báječnou) historku, jak v roce 2018 sbírali hrozny v noci, aby je mohli vylisovat chladné. Když jsem před rokem tady psal o Sauvignonech kopřivových a Sauvignonech zralých (přitom hlasuju za všech okolností pro ty druhé), tak základní Domaine 2019 je pro mě o stupeň blíž ke kompromisu. Není tak opulentně ovocný, jako byla 2018, ale stále má dost zralého ovoce a bezpečnou distanc od kopřivových aromat.
Sans Complexe 2019, Coteaux du Giennois, Domaine de Villargeau
Světlá světloučká slámově žlutá barva. Na nose dokonale čisté odrůdové aroma, středně zralé ovoce. Ve středně velkém tulipánu (400 ml) dokonale intenzivní, ovocné, zralé a vyvážené, ve velké kouli o stupeň míň intenzivní, s hladkostí a nastupující elegancí, ale bez důrazu. V chuti vynikající kyselina, hladkost a ovocná zralost (citrony, žluté ovoce) spolu se slaně minerálním a pikantně kořeněným závěrem. Ještě mladé se spoustou možností, soukromě bych víno nejradši odložil a otvíral za dva až tři měsíce. Vyšší koncentrace, zralost, hladký ovocný projev se sklonem k eleganci, za půl roku nebo za rok. I když je to „jen“ z nerezového tanku po patnácti měsících ležení s jemnými kaly, je to víno na několikaletou archivaci.
Předchozí ročník uměl wow-efekt, byl opulentně ovocný a ohromující od prvního napití. Devatenáctka je zatím trochu sevřenější, severštější, ale vyšší koncentrace a ovocný projev naznačuje, že by mohla být vhodnější k archivaci a časem podobně bohatá jako 2018ka.
Pozor, reklama: Čtyři Sauvignony (a pátý barikovaný) najdete v nové Skleničkově bedýnce, kterou přivezu na začátku března. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.