Vítejte na dalším kole soukromého zkoumání přivezených Beaujolais z Château de Durette! Po celodenní šichtě za volantem při rozvozu vín po Praze jsem večer otevřel hned dvě lahve na srovnávačku. Očekával jsem, že první z nich bude kusovka a druhá za odměnu, ale důkaz je ve skleničce a nikdy nevíte předem!
Beaujolais Villages Les Granits 2018, Château de Durette
Villages jsem otevřel jako první a zpočátku to vypadalo na jasné zklamání a problém, jak napsat degustační poznámky, aby z toho nelezlo „dovozce se zbláznil a bůhvíproč přivezl nezajímavé víno.“ Druhá sklenička přinesla zlepšení a s třetí jsem se tím začal vážně zabývat. Myslím, že za zlepšením je nutnost oxidace otevřené lahve s tím, že víno vzniklo a žilo vpodstatě bez kyslíku. Leč popořadě…
Pěkná granátová barva, tak akorát světlá, na nose masité ovoce, blumy, červené plody, málo výrazná, ale komplexní vůně. V chuti pěkná kyselina, s podchlazením hodně výrazná až vystupující do popředí, ale s ohřátím pěkně integrovaná. Jednoduchý, ale příjemný a zábavný ovocný projev vyniká hlavně svůdností ve stylu „nemám toho dost,“ láká k napití. Alkohol 12,5% je pro mě veliké plus. Jednoduché víno, které se dvě hodiny po otevření proměnilo z žáby v princeznu. Bylo zajímavé sledovat proměnu a baví mě výsledek. Upřímně, najít dobré víno za 600+ kaček není žádné hrdinství, ale podobné jednoduché krásky za 260 Kč mě baví stále víc. Je to typické Beaujolais od vzhledu přes vůni až po chuť, je to zábavné a když vypijete lahev za večer, netrápí vás starost, jestli jste neutratili moc peněz a jestli to za to stálo… a s 12,5% alkoholu vás ráno nebolí hlava. Win-win!
Juliénas Colline des Mouilles 2019, Château de Durette
Juliénas je málo známá apelace z top-deseti Cru Beaujolais. Ve skleničce je o odstín temnější granátovka s fialovým odstínem, na nose… fialky! A zralé ovoce, ale takhle čisté fialky (které jsou jinak pro Beaujolais příznačné) jsem ještě neviděl a nečichal :-) V chuti středně plné až ještě plnější, kyselina dobrá a dobře integrovaná, fialkové, lehce ovocné, koncentrované a na Beaujolais vlastně dost tělnaté. Jako vysvětlení je 13,5% alkoholu a příjemně důrazná pepřová tečka v závěru, která se protáhne do dochuti (nejspíš důsledek delší macerace slupek). Je to kultivované, seriózní, je to i dost beaujolaisky typické, ale moje plebejské srdce, ledviny i játra lobují za základní (rozuměj papírově o třídu nižší podle váhy apelace) Beaujolais Villages. Při hodnocení stobodovkou na soutěži bych si asi vsadil na Juliénas (ovocná zralost a důrazný pepřový závěr jsou na hranici 90 bodů), při večeři doma (vařené hovězí, grilovaná paprika a rajčata…) bych chtěl Villages. Ale moc mě baví zkoumání rozdílů a rozptyl vůní a chutí – zrovna dnes se mi tady (úplnou náhodou!) sešla dvě dost rozdílná vína.
Když dojde na hodnocení vína, kde je jaká spravedlnost? Jen připomínám, že jsou to soukromé poznámky pod vlivem vína (alkoholu) a každý další konzument může mít úplně jiný názor. Od toho tady Komunitní bedýnky od samého počátku byly.