Čtvrteční prodloužení nouzového stavu mě nijak nezklamalo. Očekával jsem, že Babišova vláda bude potřebovat víc času na rozmyšlení, jak utratit všechny povypůjčované miliardy a nadělat co největší zmatek, aby její členy pokud možno nešlo trestně stíhat za všechny škody. Pokud jde o epidemii, doporučuju tohle video s Jaroslavem Flégrem. Než mě někdo osočí z nekritické podpory zrzavého parazitologa, tak napíšu, že jsem před mnoha lety přečetl jeho knihu o zamrzlé evoluci a nějaké poznámky o toxoplasmóze, takže mě jeho letošní vystoupení nepřekvapila.  

Narozdíl od většinového mínění, že my Češi jsme nesvéprávní a potřebujeme pevnou ruku a zákazy (nejlépe takové, které se každý den v týdnu mění) hltám zprávy o tom, že Covidu dobře čelí tam, kde vsadili na zodpovědnost jednotlivců. Kdo si myslí, že obecně líp fungují zákazy než důvěra a přesvědčování, měl by si promluvit s dětským psychologem.

Ve skutečnosti jsem chtěl jen napsat úvodem dvě tři věty k poznámkám o poslední šardonce od Bertheneta, ale podvědomě mi na současném stavu nejvíc vadí nesvoboda, nedůvěra a nemožnost odcestovat. Díky nouzového stavu nemám peníze na to, abych na dva týdny zmizel do ciziny, ale radši bych byl o hladu v Itálii než sledoval absurdní dohady o omezeních svobody doma. Když místopředseda vlády žvaní, že „neprodloužit nouzový stav je jako rozpustit RAF uprostřed bitvy o Británii“ a ve skutečnosti potřebuje nouzák hlavně k tomu, aby ovládl a rozmrdal Českou Televizi, dělá se mi špatně. Rád bych odjel do země, jejíž jazyk neznám, a nebudu se orientovat v místních politických sporech. Onemocnět Covidem v Itálii nebo v Řecku jistě není žádná výhra, ale alespoň bych přitom nemusel prožívat ty strašidelně hloupé kecy.

Všechny fotky jsou z dřívějších výletů do Burgundska, místo mých naštvaných poznámek tady měly být vzpomínky na Francii a poznámky o jednom víně. Jasně, že si to idealizuju, protože jsem tam býval v létě a jednou dokonce s malýma dětma.

Ještě si vzpomínám, jak jsme přijeli do Maconu a děti byly kyselé, že je hned první den prázdnin tahám na degustaci vína. Řekl jsem jim, ať si udělají svoji degustaci první. Byl tam chlapík od Rhony, zemědělec s čerstvými džusy z vlastních meruňkových a broskvových plantáží. Děti se nemohly rozhodnout, který džus je lepší. Dlouze to rozebíraly, tak jsem koupil celou krabici od obou. Tvářily se jako na Ježíška. Poznaly, že degustace je dřina a už se nekyselily, když jsem řekl, že si chci taky ochutnat nějaké víno…

To mi připomíná, že Stefan Erbes by už měl mít nalahvovaný Traubensaft čili hroznový džus z letošní sklizně. Není to levná záležitost, lahev je za 125 kaček, ale veliká výhoda je, že má stejnou ambaláž jako Erbesovy ryzlinky. Kdo máte malé děti a znáte mírně závistivé komentáře u stolu, lahev Traubensaftu, vína pro děti, je výborné řešení :-) Do nabídky aktuálních ryzlinkových bedýnek jsem to nedal, vzpomněl jsem si až teď, ale pro bedýnkáře rád přivezu navíc i něco pro děti!

Montagny Premier Cru Mont-Cuchot 2018, Berthenet
Snad to není jen tím, že teď v listopadu je ve tři odpoledne šero jako zvečera, ale všechna Berthenetova Montagny mají krásný vzhled. Zářivá čirá citronově žlutá se zlatavým odstínem, paráda. Na nose středně intenzivní vůně zralých citrusů, žlutého ovoce a mokrého kamení. V chuti pěkná kyselina (konečně, 2018!) zralé citrusy, plnost a svěžest. Je to reduktivně ostré a už to nepůsobí tak robustně, obrovitě, jako před rokem, kdy se mi Mont-Cuchot zdály příliš plné. Čas je ohladil a zbavil plnosti, ale zároveň mám dojem, že není důvod čekat a archivovat je. Rád bych se pletl, ale je to Chardonnay školené v nerezovém tanku a po srovnání s loňskými poznámkami bych to viděl na vypití nejlépe letos nebo do letních prázdnin.

Reklama: připomínám aktuální nabídku moselských ryzlinků vinařství Karl Erbes. 94-bodová vína (podle Roberta Parkera i Prague Wine Trophy), suchá ryzlinky z roku 2017 i plné, aromatické a nabušené kabinety 2019. Podrobnosti jsou tady, objednávka je tady.